Počítání zajíců

Tak už je zase po honu, jdou se počítat zajíci.

Když jsem byl na své první iNule, té čtvrté, strašně se mi líbila. Po té páté jsem naopak znechuceně prohlásil, že další už hrát nebudu. Tomu prohlášení jsem dostál a zpětně jsem za ten pátý ročník rád, jinak bych dnes nemohl být už druhým rokem mezi týmem těchhle bezva lidí, kteří letošní ročník připravili. :-)

Letošní iNula se rodila vlastně celý rok. A už od začátku jsme se snažili vnést do hry maximum originálních, ale zároveň co nejjednodušších nápadů. Ideálem měla být situace, kdy zkušenosti hráčů nekorelují s úspěšností na šifrách a na hře celkově, tudíž bylo potřeba se v maximální možné míře oprostit od šifrovacích postupů, které pokročilejší hráči provádějí automaticky. Na ty mělo dojít až s poslední šifrou, která zase měla onen tradiční způsob uvažování nad zaběhanými šifrovacími principy stavět na hlavu. Zároveň měly šifry za cíl „bavit“, takže jsme skartovali snad všechno, co by jen trochu smrdělo opruzností (sbohem, pane Feynmane). S postupem příprav, které korunovala výroba zápalné šifry (dělali je na koleni -- vlastně doslova na kolenou -- Johnny s Lenkou) se začalo zdát, že by se letošní ročník mohl povést. Sice nám vycházel lehčí než ten loňský, ale po vykrystalizování sedmičky jsme si blahopřáli, že máme před závěrečným nářezem na třináctce těžkou šifru i v polovině hry, takže vítězové do cíle nepřijdou ještě před půlnocí. Opět se ukázalo, že slovo „nevyzpytatelná“ nestojí v mottu hry jen tak.

Ta nevyzpytatelnost se začala mírně projevovat už na dvojce, která byla koncipována jako lehká, ale dokázala potrápit i ty nejzkušenější týmy, zatímco několik takových, kteří nepatří zrovna mezi favority, ji dalo na krátké posezení. Ale dvojkou to jen začalo. Na šestce jsem poslouchal střídavé lamentování na šifry 4 a 5. Navzdory tomu, že obě šifry daly zabrat i některým ze známých firem, viděl jsem při zavírání pátého stanoviště dva týmy, kteří rastr z jedniček a nul louskali na stojáka, jako by se nechumelilo. Podobně to vypadalo i na sedmičce, která se nakonec ukázala jako relativně snadná. Mezi dalšími úkazy lze jmenovat fakt, že Pralinky přišly o vedení na nejlehčí šifře hry, a taky překvapil skvělý výkon hráčů týmu Proletíme se mapou, kteří se dostali až na třináctku bez nápovědy. Přiznám se, že jsem jim docela držel palce, ať to udrží.

U třináctky jsme měli trochu obavy, že se nikomu nepodaří, projít ji čistě, a že o vítězi bude nakonec rozhodovat časněji vybraná nápověda. Šifra byla míněna jako velmi těžká, kontroverzní, měla míchat pořadím a být protipólem k jinak poměrně hladké hře. I přes spory ohledně znění mezitajenky (použití méně obvyklých písmen bylo zvoleno kvůli potenciální rozmanitosti výsledného textu) už nezbývaly na kompletní předělávání šifry ani čas, ani vůle. Raději jsme tedy zvolili co nejúčinnější nápovědu a doufali, že minimálně s ní bude šifra pro většinu týmů průchozí. Zdálo se, že na řetězci písmen, doplněném o jedno- až dvouciferné indexování, přece není co řešit. Autorský postup se ale nejspíš ukázal být pro sofistikovaně luštící týmy příliš banální. I tak ji ale ve výsledku pokořil dostatek týmů, kterým se většinou líbila, takže její zařazení v dané podobě nemusíme považovat za chybu, na rozdíl od těch hráčů, kteří si na ní vylámali zuby.

Čeho si jako organizátor cením nejvíc, bylo, že drtivá většina týmů prošla až do druhé poloviny hry, vesměs s pozitivními ohlasy. Líbila se nám i „pestrost“ výsledkové listiny, jak co do distribuce nápověd a záchran, tak co do promíchání týmů s různým objemem zkušeností. Když shrneme největší výtky vůči hře -- někdo dlouho hledal čtverku, někomu špatně hořela šestka, ve třináctce byla „zbytečná“ písmena, naše zhulené startovní rady byly skutečně zhulené -- znamená to, že se vlastně letošní iNula povedla, možná i víc, než jsme doufali. :-) Snad se podobně povede i ta příští. Budeme se na ni těšit. A na vás taky. :-)

Ondra

Diskuse

Nejsou žádné komentáře.