Pár slov úvodem

Když se dívám na výsledky letošní iNuly, těžko se mi věří, co všechno vlastně předcházelo jejímu vzniku. Chystat se začala vlastně hned po té loňské, kdy přišel jeden nápad. Podle toho nápadu se točily veškeré přípravy, stanovovala se podle něj trasa a nejzajímavější na něm bylo to, že se do hry nakonec vůbec nedostal. Šlo o šifru na stanovišti 9 sestávající ze dvou čísel na organizátory (kam se normálně mělo volat o záchrany). Ta čísla byla 774 782 864 a 773 472 364. Takový zlatý hřeb chystaného ročníku. Zajišťování čísel, která měla být hypoteticky do hry volná, ale vázlo, a tak nakonec až tolik nevadilo, že nám nápad (byť v jednodušší formě) vyfoukla Divná.

A přesně v tomhle (ve snaze implementovat atypické prvky) bylo letos jablko sváru. Yeti v polovině června pod palbou příliš „divných“ nápadů rezignoval na funkci hlavního motoru iNuly a chvíli to vypadalo, že se letošní ročník nebude konat vůbec. Naštěstí se rychle podařilo nahodit záložní motor, a příprava se zase naplno rozjela. Yetiho nápady jsme ponechali na další ročník, který bude s velkou pravděpodobností v jeho režii – a jejich místo jsme přes prázdniny zaplnili dílem novými a dílem starými nápady, které napoprvé do hry neprošly. Orgovské řady posílil Tom, který dal vzniknout zájmenné metašifře a pomohl uvést v život čas požírající bestii zvanou flowchart.

Postupně vznikla červená nit v podobě vodního ptactva, která byla završena finální podobou inkoustové šifry, za kterou patří největší dík Lence a Johnymu. Jediná druhá „artefaktová“ šifra byla ta chuťová s bonbóny, a protože obě vyšly na začátek, dali jsme na osmičku netradiční interaktivní stanoviště s podporou konzumace burčáku. Vzhledem k systému iNuly, který preferuje příchod do cíle, jsem se rozhodl pozměnit systém zavíracích dob stanovišť – týmy měly mít mezi každými dvěma zavíračkami (zvlášť ke konci hry) čas na vyluštění šifry a na přesun, aby měly šanci vrátit se do hry a nedocházelo tak na tradiční závěrečnou procházku po stanovištích bez možnosti luštit šifry.

No a pak přišel start. Ze začátku to vypadalo všelijak – startovní aktivitu nikdo nedal bez nápovědy (což jsme nečekali), museli jsme zažonglovat s osazením stanovišť a do bedny s třetí šifrou se záhadně přimíchalo pár výtisků čtverky. Tímto děkujeme Žufounům za záchranu situace, když zbylé výtisky čtverky odnesli na Mladý vrch. Díky nim se nakonec nic extra vážného nestalo a čtvrté stanoviště přeskočily jen dva týmy, s nimiž se vzniklou situaci podařilo jakž takž urovnat (za komplikace se omlouváme). Les mezi pětkou a osmičkou se pro pár týmů stal dle očekávání neprostupnou bariérou a došlo v něm na první přeskakování stanovišť – jeden z hlavních motivů letošního ročníku. Týmy totiž přicházely na stanoviště relativně dlouho po zavíracích dobách (doufali jsme, že jim víc přizpůsobí svoji strategii) a šifry na nich často už nenašly. V každém případě se zdá, že část týmů chytila druhý dech alespoň na sudých šifrách a na konci hry.

Když to vezmeme podle samotného luštění, hra se s šifrou číslo 1 začala chovat tak, jak jsme doufali, že by se v nelepším případě chovat mohla. Mísa s bonbóny vypadala magicky, suchý led fungoval a vydržel, týmy správně invertovaly, nikdo ze čtvrtého stanoviště nevypadl domů a okruh nakonec zvládlo projet docela dost týmů, i když počínaje jím začala hra postupně utahovat šrouby. Na omáčku v textu si nikdo nestěžoval, některé týmy znovuobjevily zapomenutou vlastnost levosti a pravosti čili létavosti a péřovosti, k tipování se vesele popíjel burčák, nikdo neodešel do kasína ani neodletěl na Maltu, flowchart většinu týmů dovedl ke správnému řešení, i když pár unáhlenců (kiš, kiš) šifru hledalo na opačné straně řeky. Docela dost týmů si poradilo s tím oním, stařeny poznal skoro každý a v cíli se na nás pak snesly hromady impertinentních dotazů.

A najednou tu byl konec hry. Do cíle nám navzdory větší terénnosti trasy dorazilo 21 týmů, což je srovnatelné s loňským ročníkem, byť letos to bylo s větším počtem nerovnoměrněji distribuovaných záchran částečně způsobených vinou tlačících zavíraček. Otázka je, zda za původního systému zavíracích dob vůbec došlo do cíle tolik týmů a kterou z variant by si týmy bývaly samy raději zvolily – někdo by možná uvítal možnost, jít si soukromou TMOU a skončit v poledne několik stanovišť před cílem. To všechno je téma k diskuzi. Co se týče mě, je pro mě v hodnocení určující situace v cíli, která dávala tušit, že si týmy letošní iNulu užily, což je pro mě to nejdůležitější. A ukáže-li se letošní formát klíčem ke spokojenosti hráčů, budu v rámci možností usilovat o jeho zachování, třebaže v něm určitě zůstává prostor pro změny.

To je ode mě vše. Ještě jednou díky všem týmům za účast a budu se těšit na viděnou na dalších šifrovačkách. A nedojdou-li nápady, tak i jako org některé z příštích iNul.

Ondra

PS: Pro vyváženost názorů připojuji Yetiho dodatek k letošnímu ročníku:

Nešvarem letošní iNuly se stalo přeskakování stanovišť. V číslech: 15 týmů přeskočilo alespoň jedno stanoviště, 5 jich přeskočilo rovnou dvě za sebou, některé nejmenované přeskočily za hru celkem 4 stanoviště, dohromady bylo přeskočeno 28 týmostanovišť (čtyřku nepočítaje). Bereme to jako námět k zamyšlení, protože přeskočení mělo být výjimečným nouzovým řešením, nikoli běžným taktickým prvkem. Částečně asi byly na vině krátké otevírací doby, které neumožňovaly slabším týmům vyhrabat se ze skluzu, jakmile se do něj jednou dostaly, částečně ale i benevolence při braní záchran, takže týmy braly záchrany kdykoli na cokoli bez fyzického dosažení stanoviště. Obojí se příští ročník velmi pravděpodobně změní.

Yeti

Diskuse

Nejsou žádné komentáře.