Šifra číslo 12, Plocha před ZŠ Pavlovská

Nápověda

Šifra má dvě části. První část se skládá ze ,slov‘ se sudým počtem písmen. Slova si rozdělíme na dvojice písmen. Pozorujeme, že jsou od sebe velmi často v abecedě vzdálena právě o dvě, a čteme tedy prostřední písmena coby mezitajenku. Postup ovšem funguje jen přibližně, protože písmena ve dvojicích jsou přes jedno v abecedě sice velmi často, ale ne vždy (takže části mezitajenky si musíme domyslet). Přestává to vycházet obzvlášť ke konci slov. Mezitajenka nám říká, že šifra se kóduje stejně jako tento pomocný text, ale nezačíná se u každého slova vždy od začátku. Vlastní šifra tedy je řetězec v druhé části, které má též pěkně sudý počet písmen a při použití stejného systému by mohl začínat DALSI STANOVISTE, ale poté už je to hodně rozbité. Zřejmě jde o kódování, které se postupně vyvíjí v závislosti na již zakódovaném textu. Analýzou rozbitých slov v první části zjistíme, že jednoduché kódování se pokazí, když slovo obsahuje blízká písmena v abecedě. Sousední písmena se používají pro určení toho středního čteného mezi nimi, po přečtení se s nimi tedy něco stane. Tato změna by měla kódování nechávat jednoznačné a je lokální, protože písmena v abecedě vzdálenější ovlivněna nejsou. Asi nejjednodušší taková operace je výměna posic použitých písmen.