Jak jsme (zase) připravovali iNulu 4

Loni po hře jsem nečekal, že touto dobou budu zase sedět a psát postřehy, jak jsme hru připravovali. Po třetím ročníku jsme naznali, že připravit takovou hru není úplná sranda, že už jsme vyčerpali všechny nápady a pokud se nepřihlásí někdo nový, kdo se vrhne do organizace, tak necháme iNulu upadnout v zapomnění. A ani jsme nečekali, že se někdo najde...

Ale ozval se Yeti, což nás přimělo se ještě hluboce zamyslet a domluvili jsme schůzku. Tam se vyjasnily některé představy a odcházeli jsme s rozhodnutím, že čtvrtá iNula opravdu bude. Že pomůžeme s čím budeme moct, ale to hlavní – šifry, bude muset z největší části dodat Yeti. Tak se postupně domluvila rámcová trasa, chtěli jsme dodržet ideu udělat start tam, kde byl minule cíl, ale bohužel v poslední chvíli to překazily stavební práce na Palackého vrchu, kde se buduje vodárna. Také jsme hned na začátku stanovili, že trasa se bude křížit, nebo bude mít jedno stanoviště použité dvakrát, když loni se to nepodařilo zakomponovat.

Na několika dalších schůzkách se postupně objevily návrhy na konkrétní šifry, z nichž téměř všechny dodal Yeti, postupně se ustanovila trasa, začaly se testovat a různě předělávat šifry a nápovědy... Čas postupně běžel a bylo třeba začít vyrábět technickou šifru. Dávný Pavlův nápad s barevným plamenem dostal konkrétní podobu v utěrkách napuštěných solí a modrou skalicí, jen bylo třeba to vyrobit. Tak Yeti laboroval, máčel, sušil, máčel, barvil, sušil, máčel,... Až nakonec jsme se v hojném počtu sešli a stříhali, navlékali na drát a abychom u toho nezblbli, tak jsme si zpívali, kontrolovali jeden druhého, jestli to není špatně.

Před samotnou hrou bylo jako už tradičně třeba vymyslet logistiku, přesuny a sehnat lidi na stanoviště. Letos to dopadlo vzhledem k většímu počtu sehnaných pomocníků lépe než minule, kdy v poslední chvíli několik lidí odřeklo slíbenou pomoc a muselo se improvizovat. Nakonec všechno proběhlo v pořádku, až jsme se divili. Dokonce ani Policie nebyla v pohotovosti, ale možná to bylo tím, že jsme akci předem nahlásili. Loňská zkušenost, kdy na nás volalo několik nezávislých občanů Policii s tím, že se jim kolem domu motá skupinka lidí s baterkama, nás poučila.

Po několika večerech strávených tiskem a kompletací šifer, nápověd, výrobou triček, diplomů a dalšími věcmi, za výrazné pomoci různých známých a kamarádů, bylo všechno hotové a mohli jsme vyrazit do hry. Jak to celé proběhlo víte sami, myslím, že relativně v pohodě a ty problémy, které nastaly, se snad podařilo vyřešit natolik, že jste to ani nepoznali. Z ohlasů je vidět, že přínos v podobě Yetiho byl velice výrazný, zatím se zdá, že další ročník iNuly opět bude, že se zase hecnem a strávíme nepočítaně večerů nad přípravou a minimálně jednu noc venku. Taky nás těší, že jste ocenili drobné občerstvení po trase a v cíli (a zároveň se omlouváme těm, na které v cíli už nic nezbylo, s takovou účastí jsme nepočítali). Jen letos se nějak neurodilo, takže nebyl tradiční burčák, ale snažili jsme se o jeho důstojnou náhradu. A do příštího ročníku jsme si zase odnesli pár poznatků a nápadů, co by se dalo udělat jinak a líp. Věříme, že pokud se nic nečekaného nestane, tak za rok se opět uvidíme na startu už páté iNuly.

Jirka

Diskuse

Nejsou žádné komentáře.