Šifra číslo 9, křoví mezi Obřany a Lesnou

Dlouhý proužek s písmeny, mezerami, tečkami a čárkami, který máme zřejmě slepit, a pak by se mohl nějak překládat. Slepíme ho. Tečky a čárky jsou uprostřed největší a ke krajům se zmenšují.

Vzpomeneme si, jak se ve vystřihovánkách značí ohýbání od sebe (hřeben) a k sobě (údolí). Po porovnání pěti různých značení, se kterými přijdou jako se zaručeně správnými jednotliví členové, konstatujeme, že to budeme muset vyzkoušet. Začneme od největších teček/čárek, které jsou příhodně naproti sobě. Když přeložíme tečky = údolí, čárky = hřeben, tak se všechno schová a na výsledku už žádné tečky a čárky nevidíme. Když naopak přeložíme tečky = hřeben, čárky = údolí, tak se druhé největší tečky a čárky opět objeví příhodně proti sobě. To je mnohem nadějnější.

Přečteme si startovní rady, kde zjistíme, že po přeložení bychom měli zase rozkládat, a to přesně do pravých úhlů, ale nejprve musíme všechno přeložit. Překládáme tedy až do úplného přeložení, v čemž nás ubezpečují stále menší tečky a čárky, které se vždy poslušně objevují uprostřed naproti sobě. Výsledek rozložíme do pravých úhlů a dostaneme útvar (znalci identifikují šestou iteraci dračí křivky). Uvnitř uzavřených čtverců jsou stěny prázdné, což by náhodou vzniklo stěží, tak jsme to asi složili a rozložili správně.

Co s útvarem? Zkusíme něco přečíst na vnějším obvodu. Tam najdeme mezitajenku BLIZENCI NA SEBE HLEDI A POTKAJI UPROSTRED. Přeneseme se přes chybějící se, protože kdo ví, co mají uprostřed potkat. Tajenku? Hlavně musíme najít, co na sebe hledí a jak si je to sblížené.

Stěny útvaru, kde jsme četli mezitajenku, hledí ven. Všechny zbývající stěny proto hledí na jinou stěnu. A jejich písmena jsou vždy ob jedna v abecedě. Nejsnáz si toho můžeme všimnout a princip potvrdit u stěn, které na sebe hledí jen přes jeden čtvereček. Zbývá ovšem spousta stěn, na kterých jsme nečetli mezitajenku ani si nejsou těsně naproti. Mají-li se k něčemu použít, je třeba se ptát, co s nimi chceme dělat a zda náhodou nemají stejnou vlastnost „ob jedno“.

Když jsme našli blížence a umíme dělat uprostřed, přečteme tajenku. Jak? Blíženci se mají potkat, napíšeme tedy písmena doprostřed mezi odpovídající stěny. A čteme ze směru, od kterého jsme začínali číst mezitajenku. To dává výslednou tajenku LOUKA ZA PENZ DUCHODCU LESNA.