iNula2019.org

Intro

2018/05/27 08:11 Hledám tým na Kachnu (pište tady nebo na …). Slibuji, že udělám maximum pro prolomení Yetiho kletby… Yeti

Na první pohled nevinná výzva na fóru Kachny, jako vystřižená z nějakého úvodu ke hře na hrdiny, že? Co se za ní skrývá? Přežijeme to? Bude tam drak? Vydáme se do Himalájí? Výzvu jsme se spolu se Spícím Lipčou a Spící Míšou rozhodli přijmout a Yetiho kletbu zlomit. Zakletí spočívalo v tom, že kdykoliv šel Yeti na Kachnu, obdržela šifra jeho týmu nevalné množství bodů, ať už byl autorem Yeti nebo někdo jiný. Oprášil jsem starý nápad a upravil ho do podoby „Vypičené light“, která získala 78 bodů z 80 možných.

28. 7. 2018 09:13 Jiří Kozel napsal: Yeti, můžeme považovat tvoji kletbu za prolomenou? ;-) 29. 7. 2018 17:35 David Nečas napsal: Jo ;-)

Po zásluze jsme si rozdělili pár tisíc zkušeností Kuča bodů, zazvonil zvonec a dobrodružství byl konec.

Tedy jen první úrovně, protože…

28. 7. 2018 09:13 Jiří Kozel napsal: Bezva! Z toho mám radost. Máš ještě nějaké kletby, které bys rád prolomil?

Elektronická komunikace se výrazně odmlčela. Plynuly hodiny, dny, možná i týdny, a já na ten nevinný dovětek zapomněl. Až mě na nějaké nejmenované (rozuměj zapomenuté) šifrovačce Yeti vzal konspirativně stranou a sdělil, že další jeho kletba spočívá v nedostatku A-týmáků na iNulu. Uff. To se s oprášením jednoho starého nápadu nedá srovnat.

Jenomže od posledního Rozjezdu tou dobou uplynul více než rok, šuplík nápadů na šifry byl povážlivě plný, a k tomu obsahoval i pár nápadů na celkovou koncepci šifrovačky, o kterých jsem si říkal, že je třeba někdy v budoucnu někomu udám. Tak že by teď? Následovala oťukávací schůzka s Yetim a Honzou, kde se ukázalo, že hlavní koncepční nápad je s iNulými zvyklostmi v souladu a že jakékoliv změny prosadím s ohledem na iNulí lpění na tradicích jen stěží. Plácli jsme si.

Jaký že to byl koncepční nápad? No přece připravit každou šifru tak, aby místo, na kterém ji tým vyzvedne, zároveň sloužilo jako nepřiznaná větší či menší nápověda k tomu, jak šifru luštit. Od samého začátku mě na tom nejvíc bavila otázka: Všimne si toho při hře někdo?

Přípravy

Hrubá trasa byla od začátku dána šiframi, které se mi koncem roku 2018 válely v šuplíku ve fázi prototypu nebo alespoň podrobného principu. Křižování se na křížové cestě, přelézání plotu, odpadávající kusy desek pod pilou, skupiny kamenů na čtverečkovaném papíře, kóta HTTP 404 nenalezeno, modrá šipka značící směr toku, Cho-cho-la, smajlíková kotva a rak na Rakovci. Po prvním interním testu přiložil ruku k dílu i Yeti, dodal luxusní Meč-kov pexeso, křížící se kříže na Lýskové 2 (mrkněte se na nutnou mapu ;-)) i cílové heslo a navíc vyšperkoval Nohavicu hantecem a závěrečným řazením. Později ještě dodal i zařezávání do papíru v zářezu a startovní aktivitu na březích Svratky.

Některé šifry následně prošly bouřlivým vývojem. Kousky desek pod pilou se ze stavu „neluštitelné i se znalostí principu“ dostaly do stavu „lze rovnou přečíst“, což sice snižovalo dojem, ale zato se nám před piškvorkami lehčí šifra dramaturgicky hodila. Hledání možných toků vody napříč několika realitami odvozenými ze schématu říční sítě (zní to hrozně, že? :)) začalo též ve stavu „neluštitelné i se znalostí principu“ a sklidilo ocenění „největší noční můra testerů“. Ona to byla totiž spousta manuální práce a úspěšnost počítání se u složitějších grafů limitně blížila nule. Následovalo několik zjednodušení, až si šifru vzal pod patronát Yeti, který ji konečně připravil do použitelné podoby. Podobně jako u pily bylo jasné, že autorský záměr při luštění mnoho týmů neprozře, ale my byli hlavně rádi, že ji lze luštit.

U Chocholy byli testeři obvykle trochu rozčarování z mlhavé formy řešení, ovšem každá skupinka se vždy imaginárně vydala k přístavišti na Kozí horce, aniž by zvažovala návštěvu jiného místa. Největší oříšek byla smajlíková kotva. S nápovědou ji vyluštili všichni, ale bez nápovědy nikdo a hlavně nikdo nepřišel s nápadem na zobrazení, a tak reálně hrozilo, že ze šifry, která má parametry na to rozhodovat o předních místech, bude šifra, která nerozhodne o ničem. Na poslední chvíli jsme přidali radu o značení obrazu v geometrii a doufali, že tím luštitelnosti pomůžeme. U raka a jeho dvou kamarádů se jako zdaleka největší problém ukázalo jednoznačné přiřazování obrázků ke zvířátkům, a tak jsme je měnili, měnili a ještě jednou měnili.

Zatímco většina šifer byla jasná už v průběhu jara a do konce června poctivě otestována, technická šifra se vymykala. Od začátku roku jsme věděli, že ji chceme nějak svázat se šestou cedulí naučné stezky. Až později Pavel přišel se zajímavou vlastností chlorofylu pod UV světlem. V průběhu léta se doladila i koncepce šifry, ale testování konkrétních chemikálií se ukázalo jako náročné. Hlavně díky Yetimu se ho povedlo dovést do zdárného konce a k radosti všech orgů se v půlce září konečně povedlo ověřit, že šifra funguje.

Následovaly manufaktury, tedy tisk, výroba a kompletace šifer a dalších nezbytností. Jak jinak, než tradičně, a tak Jirka ručně maloval vítězná trička, zadání se tiskla na žlutý papír a sešívala se, Yeti s Honzou míchali směsi, Věrka se Šárkou plnily eppendorfky, Pavel tiskl obálky na prastaré tiskárně, a další a další činnosti, o kterých ani nevím, protože jsem se účastnil jen pár hodin.

Den před hrou bylo jasné, že počasí odmítá lpět na iNulích tradicích a že třináctý ročník bude poprvé v historii pršet. Na poslední chvíli jsem zkoušel sehnat cíl pod střechou v Bystrci, ale nezadařilo se. Honza s Yetim zajistili alespoň plachty do cíle.

V pátek před hru se vše odvíjelo podle Yetim připravených not, až do chvíle, kdy mi zavolala manželka, že auto, s nímž jsem měl dopravit klíčové věci na start, trčí ve Vyšných Hnojokydech a odmítá startovat. Místo oběda a pečlivého balení jsem se jal zachraňovat ženu, dítě i auto, které se nakonec jakýmsi zázrakem povedlo oživit. Pavla mě později na startu poučila, že to byl zřejmě imobilizér a že stačí jen <náhodná sekvence náhodných úkonů v kabině>…

Do Bítýšky nakonec dorazili všichni včas. Registrace proběhla a nastal okamžik startu, dlouho očekávané cvrnknutí do první kostky pečlivě připravovaného dominového hada. Co bude fungovat, a co se podělá?

Cvrnk!

Už na startovní aktivitě se ukázalo, že týmy dlouhého doletu budou letos rychlé. Zářez ani křižování týmům na čele obvykle nečinily větší problémy, což hlavně u křižování bylo trošku překvapení. Ještě na trojce, kterou jsem hlídal, aby týmy náhodou nenapadlo chodit po křížové cestě v rámci luštění dvojky (jeden se našel), se první týmy držely v těsném závěsu za nerealistickým časem kyborgů.

Na čtyřce na Mečkově se objevil problém s dohledávkou a agresivním obyvatelem, ale Honza celou situaci dokázal rychle vyřešit. Na pětce už první týmy ztrácely na nerealistické kyborgy okolo hodiny, ale i tak to byl velmi rychlý průchod, z něhož se dalo soudit, že zatím nikde nenastal zásadní zádrhel. Následovala trojice nehlídaných stanovišť 6, 7 a 8, kde jsme o týmech dlouho neměli přehled. O půl jedné, po rozvozu stanovišť 10, 11 a 12, konečně dorazila dlouho očekáváná zpráva od Yetiho, že první týmy jsou na devítce bez nápověd i záchran. Hurá, několikakrokové piškvorky jsou luštitelné!

Na stanoviště 11, které jsem hlídal, dorazily první týmy okolo druhé ranní. Deset hodin do konce hry a už jen tři stanoviště včetně cíle. Nebude nakonec celá hra pro přední týmy moc jednoduchá? O půl čtvrté jsem šel na obhlídku okolo luštítích týmů, a všechny tam ještě byly. To jsem tak nějak čekal, co bylo ale překvapivé, že nikdo krom Zvířátek zatím nepracoval s kotvou. A ani Zvířátka nevypadala, že ví co s ní. Nebude nakonec jedenáctka i tak moc složitá? Zhruba o další hodinu později se čelo dalo konečně znovu do pohybu a nejvíc mě v tu chvíli těšilo, že bez nápovědy. Kolem páté vyzvedli Šifrovačky.cz dvanáctku, a v patách jim byly i další týmy se skóre 0/0. To už vypadalo na rozumný čas prvních týmů v cíli a docela zajímavé finále.

O půl devátě dorazila SMSka od Honzy. První tým v cíli, Zvířátka. Kdo jiný by měl vyřešit zvířátkovou šifru rychleji než Zvířátka? Po nějaké době jsem sbalil stan, nechal jedenáctku mrtvou schránou, a vyrazil do cíle. Honza s Pavlou ho na ten všechen nečas nachystali bezvadně. Tak akorát jsem se pozdravil s odcházejícími šifrovačkami, a nastal čas příjemného klábosení s vítězi, přicházejícími týmy i orgy.

Mimochodem, jestli jsem na iNule něco jako hráč miloval nejvíc, tak to byl závěrečný shon před koncem hry, kdy tým luští/nápověduje/deaduje jako o život, aby stihl cíl tak akorát před polednem. Z pozice organizátora to bylo dost podobné. Nejprve jeden, dva týmy, pak pět, a s blížící se dvanáctou začaly pršet týmy jako kapky deště. Déšť, ten k nám byl nakonec ještě milosrdný, protože před polednem pršet přestalo a piknik se mohl přesunout z pod plachty do širokého okolí.

Piknik

Do dvanácti hodin dorazilo do cíle asi 50 % týmů, z toho odhadem ⅔ stihly vyluštit cílové heslo. Tři týmy prošly celou hru bez záchrany i nápovědy: Zvířátka, Šifrovačky.cz a Ústřední topení. Respekt a gratulace.

Bylo dost času na to vyslechnout si, co všechno se z pohledu hráčů povedlo a co se podělalo. Opakoval se motiv brblání nad mlhavou formou řešení šifry na kótě Chochola, za což jsem vlastně rád, protože ta šifra byla myšlena trochu i jako nabourávající matematicky přesná řešení. Za co jsem rád méně, že se našel minimálně jeden tým, který z námořníka a jezera nevydedukoval přístaviště a nejdřív obešel jiné dvě Kozí horky v okolí (kótu, hotel). Krom Chocholy se nejvíc brblalo nad zvířátky (s malým!), kde se jako nečekaný zádrhel ukázalo hledání správného způsobu kreslení písmen a jejich oddělování. A tak 12 sice zůstala těžkou šifrou, ale bohužel tím méně zajímavým způsobem „kterou z těch N možností asi považují orgové za intuitivnější?“.

Bylo i dost času zjistit, zda si někdo všiml, jak šifry souvisejí s místem, kde byly vyzvednuty. U prvních týmů bylo už na jedenáctce jasné, že si toho nevšimly, protože nepracovaly s kotvou. Jenže si toho nevšimly ani další známé tváře. Občas někdo pokýval hlavou nad tím, že té a té spojitosti si všiml, ale jako celek nikdo. Tedy krom Kesyho, který to odhalil při testech. Až když se piknik chýlil ke konci, objevila se v hloučku známých tváří jedna neznámá: „Nám se nejvíc líbilo, jak každá šifra souvisela s místem!“ A tak cenu pro nejvšímavější tým iNuly 2019 získává Katastrof technik!

Zazvonil konec, a druhé úrovni je konec. Na dovětky si teď budu dávat větší pozor :)

JiříK

Diskuse

Nejsou žádné komentáře.