Šifra číslo 4, Zlom modré značky

Šifra vypadá jako skládačka, dokonce máme vyznačeny dvojitými čárami hrany, které jsou vždy rovnoběžné s hranami papíru a délkově si odpovídají horní se spodními a levé s pravými. Dílky proto zřejmě budou i správně orientované a výsledný útvar bude obdélník. Víc už organizátoři skládání usnadnit nemohli, takže by to měla být hračka složit. Jenže není.

Rychle se ukáže, že plocha dílků je větší než plocha obdélníka ohraničeného dvojitými čárami. Ať skládáme jakkoli, vždy toho dost přebývá. Na druhé straně ale nencházíme dílky, které do skládačky vyloženě nepatří. Všechny mají vhodné hrany, které se dají přiložit alespoň k něčemu, byť pak často z jiné strany překáží jiný dílek, takže by se dílky překrývaly.

Normálně nám to složit nejde – a proč by jako mělo. Bude se to skládat nějak nenormálně. V tento okamžik je zapotřebí si položit otázku, který běžný předpoklad o skládání musíme opustit, abychom někam pokročili. Na trojrozměný objekt to nevypadá, dílky by nicméně rády navazovaly přes jiné dílky. Opustíme proto předpoklad, že skládačka má jen jednu vrstvu, a povolíme dílkům překrývat se.

S překrýváním není složení možná taková hračka, jako jsme představovali na začátku, ale jde to relativně snadno. Co s výsledným složeným obdélníkem? Klíčové bylo překrývání, tak se podívejme, jak se dílky překrývají. Najdeme oblasti, kde jsou v jedné vrstvě, a oblasti, kde jsou ve dvou. Ty druhé dávají tvar blízkého areálu PČR, který najdeme v mapě, a u jeho severního okraje tvoří křížek. Křížek v mapě označuje poklad, takže tam odcházíme.