Jak jsme zase připravovali iNulu

Devátý ročník představoval v některých ohledech návrat k tradicím: hantec v tajenkách, fáborkovaný úsek, klasické otevírací doby stanovišť, nečekané staveniště na stanovišti (tentokrát hned na startu) – a nevyzpytatelné chování mých šifer při hře. Což zahrnovalo i to, že (také tradičně) nikdo neprošel hrou s nulou, tedy bez nápovědy. Některé šifry byly nové, jiné takové, které minulé ročníky neprošly přes Ondru (který letos neroganizoval). Což zejména znamenalo šifry pracující všemožnými způsoby s mapou.

K tradicím iNuly samozřejmě patří technické šifry a aktivity, a ty se letos nerodily snadno. Zvuková šifra byl menší oříšek. Když Johny sestavil reprodukční aparát, musel jsem hlavně přestat huhňat a namluvit projev tak, aby z něj šlo něco zapsat. Podařilo se víceméně.

Proděrovaná mapa byl oproti tomu nápad, se kterým přišel Jirka až po dlouhých diskusích a zavržení několika principů a efektů, které byly možná pěkné, ale z říše sci-fi a nedokázali jsme je dovést k praktické realizaci. Ani první pokusy s vytvářením dírek do papíru pomocí elektrického výboje nebyly zrovna přesvědčivé. Dírky byly moc velké či příliš malé, měly černé okraje nebo se papír prorážel tak, že na druhé straně vznikal reliéf. Nakonec ale trpělivým laděním technologie dokázali Johny s Lenkou dosáhnout dírek, které byly při normálním pohledu prakticky neviditelné, a přitom pěkně viditelné při prosvícení.

Při výrobě šifry se napětí řídilo zapojením různých odporů. Když se pak fráze ‚s odporem‘ objevila shodou okolností v šifře číslo 6, vedlo to k nápadu ptát se v registrační bonusové otázce, které šifry jsme vyrobili s odporem. Kdo tipoval náhodně dvě čísla šifer, měl asi větší šanci strefit se do těch správných dvou, než kdo se šifry pokoušel popsat vlastnostmi, protože šifra 6 se ničím snadno popsatelným nevyznačovala. Tu správnou dvojici ale nakonec netipnul nikdo.

Když se podívám na výsledky a statistiky šifer, celkovou obtížnost hry se podařilo nastavit nakonec celkem optimálně. I přesto, že se některé šifry ukázaly jako zbytečně vyvražďovací (především 5 a 8), takže šifrou 13, která měla na závěr oddělit zrno od plev, už se mnoho týmů nemělo vůbec čas zabývat. Především ale oproti minulým rokům ve statistikách viditelně narostly zelené pruhy ‚vyřešili s nápovědou‘. To mne potěšilo, protože nápovědy pomáhající tak akorát posilují taktický charakter iNuly a znamenají, že si hru obsahující obtížné a zvrácené šifry mohou užít i slabší týmy, a přitom zůstává výzvou pro favority, kteří se ji snaží projít s nulou. Takže to se určitě pokusím v dalších ročnících zopakovat.

Yeti

Diskuse

Nejsou žádné komentáře.