Šifra číslo 12, kóta 267

Dostali jsme začátek sekvence tvořené čísly 1, 2 a 3. Někde dál v sekvenci jsou silnou čarou orámované bloky, které máme zřejmě přečíst. Úkol je tedy jasný, doplnit sekvenci. Vygooglit ji nejde, budeme to muset vymyslet.

Snažší pozorování je, že když bereme skupinu stejných čisel jako jeden blok, dostaneme jednoduchou opakující se sekvenci 123132. To je ovšem na extrapolaci desítky prvků dopředu nestačí. K tomu potřebujeme i délky bloků.

Jediný další hint v šifře jsou složené závorky nad počátečními bloky stejných číslic. Délky bloků jsou přitom to, co nás zajímá. Co se asi stane, když si vyznačíme další? Na první pohled nic zajímavého, ale na druhý vidíme, že délky bloků – které jsou také vždy 1, 2 nebo 3 – tvoří úplně stejnou sekvenci. Je to tedy samogenerující posloupnost. To umožňuje ji nejen ‚komprimovat‘ samu na na sebe, jak ukazují složené závorky, ale také naopak rozšířit na libovolnou délku. Víme, jaká čísla máme psát dál, a víme i to, jak dlouhý bude každý blok.

Když to provedeme, objeví se v rámečcích skupiny čísel 1, 2 a 3, které přečteme jako pseudomorseovku (1 = ·, 2 = −, 3 = ×): U LVA POMN.