Šifra číslo 3, U Tesca

Všechny věty mají stejný počet slov, tvoří tedy pravidelnou mřížku 10×12. Občas je nějaké označeno kursivou, ale v tom zjevný systém není. Třebaže se vyskytují i krátká slova, celkově jsou slova neobvykle dlouhá.

Po chvíli pozorování textu si všimneme, že všecha normální (nekursivní) slova v jedné větě obsahují společné písmeno. A dokonce podle abecedy. V prvním řádku obsahují A, v druhém B, ve třetím C, atd. Lépe si toho jde všimnout například na řádcích F a G. A nejenže mají slova společné písmeno, toto písmeno obsahují vždy právě jednou (kursivní slova do toho nezapadají, řádkové písmeno naopak neobsahují vůbec, necháme si je proto na později).

To nebude náhoda. Unikátnost písmene znamená, že můžeme vždy určit jeho pořadí ve slově – a to pořadí by mohlo k něčemu být. Používání pořadí písmene také vysvětluje, proč mohou být v šifře zapotřebí tak dlouhá slova. Jelikož je to jediná jasně vytěžitelná informace, tak si ji vypíšeme.

Dostaneme tabulku, která není náhodná, velice často jsou poblíž podobná čísla. Dokonce jsou často vedle sebe čísla lišící se o jedničku. Ta můžeme snadno spojit do souvislých posloupností 1–N. Každá délka posloupnosti je přitom unikátní (1–15) – a každou můžeme unikátně prodloužit do jednoho zatím nepoužitého pole s kursivním slovem. Jedno takové nám navíc zůstane na ocet, ale můžeme mu přiřadit chybějící posloupnost délky nula.

Délky posloupností použijeme k seřazení, ale čeho? Vzpomeneme si, jak čísla vznikla. Jako polohy písmen ve slovech. Vybíráme tedy písmena z kursivních slov odpovídající dopsanému dalšímu členu posloupnosti a řadímne podle délky. Čteme tajenku STRAN SKÁLA ŠTOLY.