Úvodní slovo

Ahoj, zdraví vás neznámá tvář z minulého dílu seriálu „Úvodní slovo“. Minule jste viděli: JiříK prolomil Yetiho kletbu, tři týmy došly bez nápovědy, neznámá tvář odhalila jednotící prvek hry.

Tento díl však začíná ještě dřív. S Yetim jsme se loni seznámili na šifrovacím Tinderu (rozuměj Míchané) a podle výsledků měli dobrej match. Tak mě po loňské iNule napadlo Yetimu nabídnout sbírku svých šifer, které jsem za tři roky šifrování nashromáždil, ale neměl pro ně využití. Yeti moje pozvání se přijal – a přípravy iNuly 14 mohly začít.

Přes zimu se začala rodit kostra hry. Yeti přišel s nápadem vést trasu po bývalé trati ze Stránské skály do Líšně, která má být obnovena, a tak je možná poslední šance tou zarostlou cestou mezi spalovnou a národní přírodní památkou vést šifrovačku. Stavbu už nějaký ten pátek bojkotují líšeňští zahrádkáři, snad to do podzimu vydrží, říkali jsme si, načež jsme na mapách.cz objevili letecké foto rozbagrované cesty. Po fyzickém průzkumu se ale ukázalo, že ortofoto je dva roky staré a cesta stihla znovu zarůst, takže jsme trať vrátili do hry a bagr do kvízu.

Na trať byla zařazena zatím neexistující šifra z Yetiho zásoby kyblíků od jogurtu a Stránská skála nabízela spojení s technickou šifrou, která vznikla také až o pár měsíců později. Z existujících šifer jsme otestovali mé Hanojské věže, Písmenkovou polévku (když ještě měla druhý krok) a Substituci (když ještě neměla druhý krok) a Yetiho Šifru z nefunkčních šifer, Sierpińského trojúhelník a Hady v tabulce.

A do toho přišla pandemie. Schůzky i emailové diskuze na dlouhou dobu utichly a až 5. května přišel pesimisticky laděný e-mail.

5. května 2020 v 11.09

Ahoj, asi jste si všimli, že příprava letošní iNuly má značné zpoždění. Nebo nevšimli, neboť jste měli v poslední době jiné starosti…

Touto dobou by normálně byla trasa, šifry byly interně otestované a vesměs měly testovatelné varianty na konkrétní stanoviště – a já spamoval potenciální testery, aby se mohlo začít testovat živě. A byl by nějaký pokrok s technickou šifrou. Nic z toho není.

Do říjnového termínu zbývá skoro pět měsíců a skluz by ještě šel dohnat. Otázka je, zda chceme (a jak by to dohánění probíhalo). Podzimní sezóna bude narvaná, budou-li na podzim šifrovačky nějak normálně fungovat, protože se do ní přesunuly připravené leč neuskutečněné jarní hry. Ostatně i Per partes momentálně leží 100% připravená v šuplíku.

Můj názor je nehrotit to, odložit iNulu na příští rok a věnovat se její přípravě pohodovým tempem. Přesunul bych ji v tom případě v kalendáři na 1. října 2021 a napsal orgům jarních her, že iNulí termín je letos volný, kdyby se jim hodilo se přesunout tam.

Yeti

Po osamělých dvou měsících lockdownu mě to vůbec nepotěšilo. Rychle jsem vyťukal optimistickou odpověď, abych zvrátil případné přitakání dalších adresátů.

5. května 2020 v 11.18

Ahoj, já jsem v karanténě nezahálel a vymyslel několik nových šifer. Aktuálně se nemůžu dočkat, až se něco začne dít... zkrátka odkládat se mi to vůbec nechce :)

Vašek

Pak přišla série neutrálních odpovědí od ostatních orgů. Takže jsem Yetiho utáhl na svůj elán a nakonec se něco začalo dít. Na konci května jsme se sešli u jezírka na Purkyňově, poprvé i s JiříKem, a otestovali moje karanténní přírůstky, 3D a Teselaci. Na další schůzce přibyl Bufet, který se krásně spojil s Polévkou a dal vzniknout tématu názvů šifer. Pak Sujiko, které se ukázalo jako příliš náročný rébus, a tak jsme k němu dodali časové nápovědy (shodnout se na jejich dávkování trvalo ještě pár schůzek). Yeti donesl papír s IN-EX obrázky plus kyblík s šiškou a JiříK představil svůj eklektický masterpiece, tenisové UFO. To mělo mít ve hře konečně roli těžké, možná rozhodující, šifry.

Přes prázdniny jsme rozjeli testování (to je teď takové trendy slovní spojení) a zaplnili poslední slepá místa hry: technickou čtyřku, třináctku a cílové heslo. V polovině září byla hra hotová, aby znova přišly pochybnosti o jejím konání. Nouzový stav však byl naplánován až po volbách, a tak padlo rozhodnutí zavést nějaká preventivní opatření ve hře, ale hru uskutečnit.

Hra

Realizaci (tedy tisk, výrobu a obsluhu) šifer a stanovišť jsme si rozdali tak nějak podle jejich autorství, takže koordinace Startu je na mě. Naštěstí máme (téměř) všechno jídlo připravené dopředu – v mých prvních představách Bufetu figurovalo vyrábění palačinek i cukrové vaty v Bzzzukotu, ale s rostoucí nejistotou o všech vnějších faktorech jsme přesedlali na řešení s nejmenším rizikem fuck-upu. Jenže při nakládání věcí do auta před hrou zapomínám včas objednat KFC rozvoz, což málem fuck-up spustí. Posílám tedy rodiče s autem do Juliánova a sám jedu přes Hlavák, abych dva kyblíky stripsů koupil osobně. Do toho mi přicházejí zprávy od Katastrof techniků, kteří se iNuly účastní, že se cítí nachlazeně, což spouští moje obavy, jestli to není covid a já se od nich o tři dny dřív nenakazil (takže nasazuji respirátor a zahajuji asociální udržování dvoumetrových odstupů). A aby toho nebylo málo, na startu musíme přeplánovat výdeje kvůli chybějícím orgům. V hlavě totální chaos, ale kolem mě díkybohu inteligentní lidi, kteří všechny moje na poslední chvíli vykoktané instrukce pochopili. Start v 17.30 proběhl a zjevně dokázal vytvořit dobrou atmosféru.

Týmy už na první šifře předbíhají kyborgy. Proto na dvojce, trojce i čtyřce stíhají být orgové na místě pouze o pár minut před týmy. V 21.02 mi Yeti z trati telefonicky a s úlevou sděluje, že čtyřka je luštitelná, protože už jsou první týmy na pětce. Před půlnocí dorážím k JiříKovi do Podolí a sleduju týmy v čele v akci. Rychlost, s jakou pochopí, co mají s nejtěžší šifrou hry dělat, vzbuzuje respekt, a tak radši neotálím a běžím založit desítku a jedenáctku. Tempo čela ani nadále nepolevuje. Začíná to vypadat, že v cíli bude první tým ještě za hluboké tmy.

Ve 3.08 volám Honzovi, jak to vypadá v cíli, a Honza mi sděluje, že zrovna do cíle přišla Zvířátka i s cílovým heslem. Vyrážím z Podolí do Mariánského údolí a po chvíli vedle mě zastavuje auto a z okýnka vykukuje Yeti. Taky jedou do cíle, takže mě svezou.

Do cíle mezi třetí a šestou dorazí ještě osm dalších týmů se skóre 0/0. To se stalo v historii iNuly poprvé. Nečekal jsem to, přestože zpětně mi to dává smysl – všechny šifry jsme si jako orgové vzájemně vyluštili, většině šifer jsme přidali návodné prvky: bublinu s „vý-tečná“ na jedničce, seřazení čar a jejich „roztržené“ konce na devítce nebo vyznačený obdélník na třináctce.

Přemýšlím, jak zůstane tento ročník v paměti účastníků. iNula jako hra, která vás nakrmí? iNula, která šla po trati? iNula s UFO nebo Šifrou s velkým Š? Nebo to prostě bude iNula, ve které došlo devět týmů do cíle bez nápovědy? To ukáže čas. My se jdeme vrátit ke kreslicím prknům. Příště se těšte na obtížný ročník.

Vašek

Diskuse

Tmou.org (6. října 2020 v 11:16)

Vašku, díky za to, že jsi svojí vrtulou v zadku donutil ostatní orgy k akci, a díky samozřejmě i ostatním orgům, že rukavici nenechali ležet! Já si iNulu zapamatuju jako svůj nejúspěšnější ročník, jako výborně zorganizovanou hru, jako veliký kontrast ve fyzické náročnosti oproti předcházející EtAppě, jako šifrově "lehký" ročník, ale i jako ročník (další po minulém), kde nebyla žádná wtf šifra. Doufám, že vám orgovský tým vydrží a pokud dodržíte slib o těžším ročníku, tak se těším už teď!