Start hry

Dostali jsme malou část nejspíš docela velké sady šifer. Budeme muset přijít na to, jaké šifry vůbec existují, jak se řeší a přinejmenším některé vyřešit. Začneme řešit, co máme na začátku v ruce a směnou získáme další šifry. Zjistíme, že existuje šest typů šifer:

1. Angličtina. Čtyřpísmenné bloky písmen jsou poněkud neobvyklým fontem (neskloněnou italikou). Některá písmena se nevyskytují, j je bez tečky a je tam strašně moc f, které je zajímavé tím, že má plnou výšku a současně zasahuje pod linku. Nepůjde asi o písmena významově, ale prostě o to, jak vypadají. Podobné bloky čtyř čárek jsou jeden z kódů v pomůckách (RM4SCC britské pošty) a pomocí něj přečteme tajenky.
2. Blábol. Sekvence kresbiček znázorňují lidi v různých situacích. Občas se opakují. Některé se celkem dobře dají pojmenovat, např. prosba, útěk/pronásledování, boj/souboj. Jiné jsou komplikovanější. Poměrně často někdo někoho vraždí a často jsou nad postavičkami svorky označující příbuzenské vztahy. To sedí na 36 dramatických situací podle Poltiho, kde si pořád něco provádějí příbuzní nebo někdo někoho vraždí. Tajenky přečteme pomocí jejich indexu v pomůckách.
3. Cifry. Bloky číslic o výšce tři vypadají jako bratříčci desetinných rozvojů čísel √2, e a π z pomůcek. Zde dost pomůže prohlédnout si pomůcky nebo už mít na základně jiné šifry podezření, že se budou používat. Každá trojice odpovídá jedné stejné svislé trojici v rozvojích (jsou unikátní), tudíž je pouze oindexujeme a převedeme na písmena.
4. Diagonální. Dvojšipky se skládají vždy z jedné velké a jedné malé. Malá šipka je vždy diagonální. Namísto velké je občas kolečko, které asi představuje absenci velkého směru nebo střed. Velké šipky tedy mají 9 možností, malé 4. To dává dohromady 36, tedy počet písmen v iNulí abecedě. K přečtení tajenky tedy jen potřebujeme kód, který přirozeně dělí 36 na 9×4. To je kříž, který dělí velký čtverec na 3×3 malé čtverce, každý o velikosti 2×2.
5. Efektivní. Obdélníky s tlustými čárami jsou dost minimalistické. Všimeneme si, že mají vždy poměr stran N:1 (kde N je přirozené číslo), můžeme je tedy rozdělit na čtverce. Když to uděláme, snadno identifikujeme kód tvořený spojnicemi dvou bodů ve čtverci 3×3 z pomůcek a přečteme pomocí něj tajenky.
6. Farby. Chodíme nahoru a dolů po nějakých RGB věcech a občas něco přečteme. Jelikož čteme jen občas, máme zřejmě nějaké schéma, kde se pohybujeme po jednotlivých krocích a může chvíli trvat, než se dostaneme na další písmeno. Takové schéma i se správnými barvami je pseudomorseovkový strom v pomůckách. Není úplně jasné, na kterém písmenu značínáme, protože bývá v dolní úrovni a známe jen barvu. V horní úrovni ale vždy jednoznačně víme, kde jsme, tudíž lze začít na ní odprostřed a cestu rekonstruovat na obě strany.

Každý princip se vyskytuje v několika variantách očíslovaných 1–6. Můžeme tedy mít až 36 různých šifer. Některé ale nejdou a nejdou sehnat, dokonce ani směnou s organizátory. Z toho, co sehnat jde, získáváme:

• A1 DICKENS, A3 LEONE, A4 OZVENA, A5 USTI REKY, A6 SUBKONTINENT
• B1 NEVADA, B2 MESIC, B5 OTEC, B6 STOVKA
• C2 ZONCNA, C3 ODRAZ ZVUKU ZPET, C4 VICE PRESIDENT PENCE, C5 AMERICAN
• D1 MAC OS 10.12, D2 MESTO V PERU, D3 JIHOAMERICKY TANEC, D5 WILDE, D6 HLAVNI MESTO
• E1 DARWIN, E2 MILENKA, E3 SLUNCE, E4 ORBAN, E6 1000 G
• F3 FILMOVA CENA, F4 UNIXOVY PRIKAZ, F5 ZLATA SOSKA, F6 OBLECENI

Všechny tajenky jsou asociace na hláskovací slova. A nevypadá to, že by tam byla redundance. Když hláskovací slova nahradíme odpovídajícími písmeny a zapíšeme přehledně do tabulky, dostáváme

C SEDI
SN  PK
OEMY
SLT OL
CJOV K
OEOU

To je platná šifrovací mřížka, ze které přečteme CESKY TO JEDINE SLOVO S POMLCKOU. To jediné z čeho? Celou dobu pracujeme s hláskovacími slovy. A pomlčka je skutečně v jediném: X-ray. Jako heslo proto řekneme organizátorovi český překlad: rentgen, rentgenové záření, rentgenové paprsky nebo něco v tom smyslu. Uznávaly se všechny ekvivalentní odpovědi.