Šifra číslo 9, Malý lesík
Autor šifry: Yeti
Nápověda
Když to správně poskládáš, jdi z šedého na bílé, a pak…
Řešení
Bílá písmena jsou na dílcích různých tvarů a není zjevné, co s nimi dělat. Šedá písmena dávají po řádcích text POKRACUJ JESTE DALSI KROK. To je povzbuzující, nicméně zatím žádný krok nemáme. Šedá mají ovšem také ‚chlupy‘ z římských čísel, které vypadají jako řádek a sloupec někde jinde v mřížce. Zkusíme je tam proto přemístit.
Když šedá písmena přesuneme, kde chtějí být, a chvíli výsledek pozorujeme, zjistíme, že bílé dílky lze do nového zbylého prostoru jednoznačně umístit. To nebude náhoda, proto je tam umístíme.
Na první pohled se nestalo nic zajímavého. Na druhý však vidíme, že se nám podezřele hodně stejných písmen objevilo vedle sebe. Vždy jedno na šedém a jedno na bílém dílku. Nejdřív si asi všimneme jen vertikálních a horizontálních dvojic. Po jejich vyznačení vyniknou i ty diagonální, které si vyznačíme též. Každé šedé písmeno tak má svoje bílé dvojče.
Pořád toho ještě ale hodně zbývá. Zhruba tolik, kolik je šedých písmen (plus něco navíc). Jelikož spárovaná bílá jsou pořád ta stejná písmena jako v úvodním hintu, čekáme tajenku v nepoužitých bílých. Co takhle konečně použít úvodní hint? Máme dvojice a chceme udělat ještě další krok – na bílé písmeno.
Začneme tedy vždy na šedém, jdeme ve směru jeho dvojčete a uděláme ještě jeden krok. To vždy pěkně zůstává uvnitř mřížky a vede na ještě nepoužitá bílá písmena. Když je přečteme v pořadí, ve kterém čteme ta šedá písmena, na nichž začínáme, dostáváme konečnou tajenku BUNKR ZA PODZIMNI XXX (zbude pár balastních bílých, která ignorujeme). Šifra používá římská čísla od začátku, XXX tedy snadno interpretujeme a jdeme zezadu za Podzimní 30.
Nálepkovník
Tým: Zakysnutí hrošíci
Čas: 00:33
N/Z: 1/0
Tým: Mostíci
Čas: 02:01
N/Z: 1/0
Tým: voy-a-ger
Čas: 02:38
N/Z: 1/1
Tým: Žádný hroty!
Čas: 02:48
N/Z: 2/1
Tým: iTým
Čas: 03:16
N/Z: 1/0
Tým: Přizdi
Čas: 03:17
N/Z: 1/0
Tým: Do lesíčka na sekanou
Čas: 03:19
N/Z: 3/0
Tým: LEGOutschen turisten
Čas: 03:24
N/Z: 5/2
Tým: Qapem Qítězství
Čas: 04:00
N/Z: 4/2
Tým: Pralinky zvlášť
Čas: 04:25
N/Z: 3/0
Tým: Buridanův osel
Čas: 04:35
N/Z: 4/1
Tým: Morek Dvorek
Čas: 04:39
N/Z: 8/6
Tým: žufouni
Čas: 04:46
N/Z: 7/5
Tým: SULTÁNISTÁN
Čas: 04:46
N/Z: 6/2
Tým: TSUNAVLNAMI
Čas: 04:54
N/Z: 6/2
Tým: Potkali se tři
Čas: 04:54
N/Z: 6/2
Tým: Nejostřejší tužky v penálu
Čas: 04:56
N/Z: 3/1
Tým: MurmaŇi
Čas: 05:04
N/Z: 7/5
Tým: Letní Me2di
Čas: 05:05
N/Z: 7/4
Tým: Antropoid
Čas: 05:06
N/Z: 7/3
Tým: Katastrof technik
Čas: 05:18
N/Z: 3/2
Tým: Ptáci na tahu
Čas: 05:37
N/Z: 8/6
Diskuse
- 7. října 2025 v 20:04
Dovolím si trochu nesouhlasit s Bebem. Nepovažuju tuhle šifru ani za těžkou, ani za analytickou. Proč jsou šedé dílky spojené? Proč každý dílek, jak bílý, tak šedý, sveřepě obsahuje pouze různá písmena? Proč některá šedá písmena vedou na bílá pole, a některá na šedá? Aby to bylo těžší? Já mám radši šifry, které po mně chtějí, abych zapojil mozek a nacházel skryté patterny, než abych zapojil koprocesor a procházel stavový prostor slepě do šířky. Mám radši šifry, které tečou jako bystřina a já musím šplhat po skalách proti jejich proudu až k prameni, než šifry, které se rozlévají jako moře a já musím ze dna sbírat škeble a doufat, že v jedné z nich bude perla.
Abych byl konkrétní, tak tohle je osnova naší frustrační kompozice:
1. Čteme písmena, na která ukazují souřadnice
2. Odstraníme šedé bloky a snažíme se přestavět bílé bloky tak, aby zakryly šedé bloky
3. Totéž, ale zakrýváme "cílové" souřadnice - má moc řešení
4. Totéž, ale děláme to jako Lloydovu patnáctku, tedy snažíme se zakrýt cílová pole - tohle bylo nejhezči, co jsme dělali a kdyby takhle šifra fungovala, tak bychom byli asi nadšeni
5. Po nápovědě: vystřihujeme šedé bloky a umisťujeme je na bílá místa - nejde
6. Totéž, ale můžeme otáčet bloky - nejde
7. Totéž, ale můžeme šedé bloky i překlápět. Bílé ne, protože ty pak jsou nejednoznačné- 7. října 2025 v 17:32
*tedy chtěl jsem říct, že bez toho rozstřihnutí šedých čtverečků se naše úvahy ubíraly tímto směrem, a jak tak čtu, naprosto špatným.
- 7. října 2025 v 17:30
Souhlasím s Indexem - věděli jsme, co se po nás chce (minimálně v prvních krocích), že chceme šedá políčka přemapovat tak, aby na odkazujících souřadnicích ležela jen bílá políčka, ale za takových podmínek nešlo dva sedmičtverečkové šedé segmenty vhodně umístit. Taky jsem ten z luštitelů, který by uvítal něco návodného na to, že šedé dílky se mají dále stříhat.
Škoda. Tato šifra se mi jen těžko opouštěla.
- 6. října 2025 v 12:45
Kvoli timto sifram rad chodim na sifrovacky -> tazke, analyticke, tim sa vzdy posuva dalej k dalsim krokom. V tomto pripade sme sa bohuzial cez posledny krok (pun intended) nedostali a pochopili ho az s napovedou. Aj tu sme si brali hlavne preto, aby sme sa posunuli dalej a nemuseli dalsiu sifru lustit pod stresom. Ale celkovo za mna lahodkova, vdaka! :)
- 6. října 2025 v 11:44
Jiříku, úplně tě chápu, sice se nám to nestalo tady, ale těch momentů "a hele, když se přečtou první písmena..." už jsem zažil víc.
- 6. října 2025 v 09:26
Vlastně jsme se nikdy nedostali přes první odstavec řešení, protože šedá písmena jsou v jednom dílku, který zjevně nemáme stříhat. Jelikož nám s tím nepomohla ani nápověda ani přesun proti trudnomyslnosti (na další stanoviště), brali jsme dědu.
- 5. října 2025 v 21:30
Takovej ten pocit, když tým plný protřelých hráčů po 45 minutách intenzivního luštění přečte z šedých polí na zadání mezitajenku :-) A tak nějak vypadalo celé naše luštění téhle šifry, ale vždycky jsme se na poslední chvíli posunuli o kus dál a nakonec ten další krok udělali. Hezká šifra.