Šifra číslo 10, Bunkr Podzimní

Toto je nápověda na hlavní šifru i šifřicky. Šifřicky existují následující: anagramová porucha, binární rotomřížka, nezdravé rébusy, nula-jedna-dva, osm bodů na obvodu, slepá těžiště, součty a součiny, výlet po Polsku, zkra mors symb, zvířata vejpůl.

Šifra jsou tři sekvence obrázků o různých délkách, které jsou zhruba pojmenovatelné – některé řady lépe (nápoje), některé středně (dlouhé věci), jiné nejasně (emoji). Šifra upozorňuje, že zjistit jen z toho polohu dalšího stanoviště nebude asi snadné. Můžeme luštit šifřičky a krmit jimi DEBILa, který nám něco poví. Tak nějaké vyluštíme.

Šifřičky se řešily takto:

• Bioinformatika – Podle informatiky v názvu čekáme jedničky a nuly. Což by mohly být kulaté a ostré okvětní plátky. Kromě nich jsou tam nějaké potrhané a ty jsou každý jinak dlouhý; nejdelší je na vyznačené posici. A máme nějak otáčet. Použijeme kytičku jako šifrovací mřížku, kdy na vyznačenou posici otáčíme postupně utržené plátky, které padnou na nějaké jedničky a nuly (na původní kytičce), které ve stejném pořadí velikostí čteme. Postup se potvrzuje tím, že šifrovací mřížka je platná, tj. každý 0/1 plátek použijeme právě jednou. Dostáváme heslo TARIF.
• Jatka – Když pojmenujeme obrázky, zjistíme, že na vyznačenou posici mezi nimi se dá vždy doplnit písmeno, aby spolu s koncem prvního a začátkem druhého obrázku daly dohromady pětipísmenný název zvířete (PANDA, ŠTIKA, KOČKA, HYENA, LEMUR a PRASE). Doplněná písmena dávají heslo NIČEMA.
• Osa zla – Rébusy jsou nějaké zlé věci. Konkrétně jsou to nemoci: k-A-šel, malá-rie, zimní-Cé, M-or, z-Á-nět. Důležitá je osa zla, tedy prosřední písmena, kde čteme heslo ŠANON.
• Degenerovaná – První písmeno A v trojicích písmen A-H je zvýrazněné a přilepené víc k rohu útvaru. Mohlo by označovat ten roh. Pak dává smysl popsat i další vrcholy zbývajícími písmeny B–H. To jde snadno, když je píšeme pravidelně, tedy i na středy dlouhých stran. Trojice pak kreslí v semaforové abecedě heslo SKOLACKA.
• Kaňky – Vypadá to jako Braillovo písmo, bude to Braillovo písmo. Černé kruhy jsou různých velikosti podle toho, kolik je v písmenu výstupků. Poloha je dána jejich těžištěm. S vyřešením mírné nejednoznačnosti (nelze rozlišit M a H) čteme heslo MONARCHA.
• Třik čtyř písm – Třikrát čtyři písmena? Autologismus v názvu navádí na to, že máme tři slova, z nichž se vždy vzala první čtyři písmena, a potřebujeme je v řetězci roztřídit. Obsahuje dvanáct různých písmen, takže to dává smysl. Když dlouhý řetězec roztřídíme na tři kategorie, co budeme číst? Morseovu abecedu. Slova by s ní proto měla nějak soviset. S touto úvahou identifikujeme ČÁRKu, PUNTík a DĚLÍtko a přečteme heslo CYKLOIDA.
• Matematická – Čísla se vyskytují v různých symetrických konfiguracích. Často vidíme dvojice. Když začneme ta stejná v symetrických konfiruacích spojovat, dostaneme symboly + a ×. Získanou operaci s čísly provedeme a výsledky převedeme na písmena, čímž dostaneme heslo HELIOSTAT.
• Špatné kresby – Když kresby pojmenujeme a na výsledek chvíli zíráme, všimneme si, že levá a pravá skupina jsou anagramy. Ovšem vždy s jedním písmenem odlišným, například OMEGA a MANGO, kde OMEGA má E, kdežto MANGO N. Přeškrtnuté kresby nalevo obsahují špatná písmena, zato udávají řazení. Kresby napravo obsahují správná písmena, ovšem bez pořadí. Přiřazením čteme heslo LAZEBNÍK.
• EGKOSU – Tři zubaté čáry se klikatí a vyměňují se na třech posicích. Nejlépe bychom chtěli v rámečku něco číst vertikálně v místě společných zlomů čar. A když jsou tři, tak v trojkové soustavě. Proč jsou název písmena EGKOSU (řazená zjevně abecedně)? Jsou to právě ta písmena, která mají každou cifru 0, 1 a 2 právě jednou. Napíšeme si proto 0, 1 a 2 nahoru nad rámeček a sledujeme, kam se která přesouvá. Tím dostaneme heslo USKOK.
• Písmena – Tabulka je 3 × 9 a obsahuje nepřerušenou řadu písmen A–M. Ta proto zřejmě udávají pořadí, ve kterém z tabulky čteme. A co je tabulka 3 × 9? Polský kříž. Přečteme z něj heslo PAMFLET.

Po vyluštění nějakých šifřiček zjistíme, že DEBIL prostě říká bez ladu a skladu názvy obrázků. Zjevná pravidelnost je v tom, jak se která řada pojmenovává. Emoji jako názvy emocí/pocitů (despekt, radost, úzkost, úžas, vyčerpání, vztek, zklamání), nápoje lidově (energeťak, kofča, limča, mlíko, pívo, svařák, šáňo) a dlouhé věci v množném čísle (motouzy, nitě, řemínky, řetízky, šňůry, struny), což plyne i z obrázků, kde jsou po dvojicích. Kromě toho si můžeme všimnout – ať už vlastním pojmenováním nebo s pomocí DEBILa – že každá řada je podle abecedy.

Jak z toho celého ale dostaneme, kam máme jít? Pokud jsme DEBILa nakrmili aspoň šesti šifřičkami, dává další slova dost často, abychom si všimli, že v každé řadě je jeden obrázek, který DEBIL ne a ne pojmenovat. Že mlčí právě o obrázcích popisující další stanoviště, potvrzují i instrukce k DEBILovi. Ty nás nabádají, abychom nečekali, že nám jeho polohu řekne. Říká tedy věci, které další stanoviště nejsou. Jsme-li v luštění šifřiček marní, můžeme alespoň udělat úvahu, že další stanoviště dostaneme po správném pojmenování nějakých obrázků – a haluzit v mapě. Ideálně kombinujeme obojí.

Zjistíme tak, že obrázky STUD–KAFE–LANKA popisují studánku Kafélanka nedaleko. A jsou to právě ty, které o kterých DEBIL zarytě mlčí.