Šifra číslo 11, Kafélanka

Milí účastníci iNuly, jsem úloha věštecká. Jak se mě máte zeptat, vyvětštíte z chyb.

Text, pokud se tomu tak dá říci, se skládá z dlouhatananánských pseudoslov. Na začátku jsou občas velká písmena naznačující, že text bude začínat MILÍ ÚČASTNÍCI INULY a šifra bude zřejmě nějaký druh substituce písmen za delší shluky. To nám poskytne nějaká jasná písmena, se kterými můžeme začít dekódovat celý text. Při tom může pomoci odhalení několika pravidel kódování:

• používá se česká abeceda (bez ch), tj. písmena s diakritikou se přepisují jinak než bez diakritiky
• každé písmeno je kódováno tří- nebo čtyřpísmenným shlukem
• shluk vždy obsahuje kódované písmeno
• shluk kódující souhlásku začíná a končí souhláskou, a podobně pro samohlásky

A taky jsou tam chyby. Každé písmeno se v textu vyskytuje několikrát, tudíž si můžeme být jisti jeho správným kódováním. Jenže občas je něco zapsáno úplně jinak (a způsobem, který ani nesplňuje uvedená pravidla). V přečtení textu to nicméně nebrání. Odchylky si vyznačíme, protože je jich tolik, že tam budou záměrně, a necháme na později.

Když text přečteme, zjistíme, že není obzvlášť nápomocný, ale pár užitečných informací obsahuje. Šifra je věštecká a musíme jí prý položit správnou otázku. Na co se tak ptát šifry? Každá šifra by nám měla říci, kde se nachází další stanoviště. A je to něco, co chceme vědět. Teď ještě jak se jí zeptat.

Vrátíme se k odloženým odchylkám. Když si jen tak vypíšeme odpovídající shluky, vidíme, že slovo STANOVIŠTĚ by se z nich vyscrabblit dalo, dokonce i DALŠÍ a NACHÁZÍ SE. Tím se spotřebovala většina a ze zbylých už snadno složíme další slova. Máme tak kompletní větu (po shlucích) PO-VĚZ MI, KDE SE NA-CHÁ-ZÍ DAL-ŠÍ STA-NO-VI-ŠTĚ.

Když jsme se správně zeptali, není už problém dostat i správnou odpověď přečtením písmen, který tyto shluky kódovaly: BALBÍNOVA V ROZC.