Cílové heslo, Stromovka

Když tým chtěl nápovědu, organizátor tým požádal, aby mu dali nějakou šifru. Poté z ní ustřihl hlavičku a dal ji týmu jako nápovědu.

Obrázky v šifře jsou uspořádané do pravidelných řad po pěti oddělených mezerami. Máme tedy deset pětic obrázků. Nejraději bychom proto chtěli dvojkovou soustavu. To znamená, že bychom měli obrázky rozdělit do dvou skupin. Na správné skupiny se dá přijít řadou způsobů:

• Kdo zná souhvězdí, prostě si všimne, že zhruba polovina obrázků jsou souhvězdí. Některá známější (ryby, střelec, orel, labuť, krysa, had, lev, rys nebo rak), jiná méně známá (lodní kýl, pravítko, indián, malíř, kompas nebo síť).
• Během hry (nebo nejpozději teď) si položíme otázku, co mají letos společného kódy stanovišť. Každý rok přece mají jednotné téma. Kódy jsou opět směsí známějších souhvězdí (střelec, lyra nebo drak) a méně známých.
• Všimneme si, že mezi obrázky se vyskytují kódy stanovišť (indián, síť, moucha, střelec, pravítko), a to nás opět přivede na myšlenku, že jsou to prvky nějaké skupiny.
• Prostudujeme Rady a položíme si otázku, proč kůň nepatří mezi žirafu (ta je v šifře), berana, havrana a ještěrku. A proč by mrňavého koně (koníčka) mezi sebe vzali.
• Ve všech třech předchozích případech zadání několika prvků skupiny do vyhledávače vede rychle na seznam souhvězdí. S trochou štěstí funguje i gůglení náhodných podmnožin obrázků.
• První obrázek, který pojmenujeme hvězdice, nás navede k přemýšlení o hvězdách.

Po rozdělení na souhvězdí (1) a nesouhvězdí (0) už pak jen snadno přečteme tajenku JSME HVEZDY.