A je to v pytli

Po třech letech opět usedám ke psaní organizátorské reportáže. A zjišťuji, že si nic nepamatuji ještě víc než obvykle. Nic z následujícího se proto nejspíš nestalo – a určitě ne, jak to píši. Ale třeba by mohlo?

Jak už to tak v pandemických letech bývá, v průběhu roku jsem si cosi občas polosmolil do šuplíku. Když ovšem Vašek koncem dubna přišel, co se děje s organizací hry, měl jsem stále čistou nulu testovatelných prototypů šifer. Pro srovnání: touto dobou bývaly jindy šifry již de facto kompletně interně otestované.

Rozhodlo se nicméně, že hra bude. Vyhlásil jsem, že proto budu letos dělat spíš jen otce zakladatele. To vydrželo… Zhruba do doby, než se začalo skutečně organizovat. Někdo přece musí psát všechy ty e-maily. A SMS, že mají lidi fakt reagovat na ten mail. A telefonovat manželce orga, že má dotyčný fakt reagovat na tu SMS… Nebo nemusí? Co já vím. Nikdo už si nepamatuje, že by to mohlo probíhat jinak.

Tak jako tak, naprostou většinu letošních šifer udělal Vašek. Když stále zbývaly díry – občas způsobené mým pamětnickým „něco trochu podobného už přece bylo v roce 2007 na Obskurní Neznámé Hře™“ (to jsme ještě netušili, že Navíc přijde se SJVZ a Svíčky s odpadky) – dokopal jsem se k dokončení aspoň několika vybraných kousků.

Vaškovy šifry jsou pěkné a typicky dost metaforické (někdy může jít i o metonymii, alegorii, analogii nebo jinou -ii – literární badatelé snad prominou přehnané zjednodušení). Tedy věci v nich zastupují nebo představují něco jiného, a na to se musí přijít. Na tohle nemám. Čili mé šifry jsou idiotsky přímočaře doslovné – a obtížnost se případně nahání jinde. Tohle by mohla být metanápověda na nějaký příští ročník – kdybychom vám na šifry psali, kdo je autor. Což dělat nebudeme, takže leda víte, že princip může být ledacos z čehokoli. Dodal jsem tudíž pár šifer, které tvořily kontrapunkt k Vaškovým, a hra začala získávat formu.

Chyběly však technické šifry. Ty vznikají často podobně: brainstormingem ve více či méně pokročilém stadiu intoxikace (pro referenci, šifra 3 vznikla za střízliva – ovšem cestou na Puzzled Pint). Od nápadů, které se ukáží jako totální sci-fi, dospějeme tangenciálními divergencemi (divergentními tangenciálami?) k něčemu, co se snad dá realizovat. Pak se rozejdeme a Johny dostane za úkol to objednat z Číny. Letos tak vznikla jak šifra s odpadky, tak ty neblaze proslulé větve – a obojí šlo dokonce dodat z domácích zdrojů.

Co jsme si asi úplně důsledně nepromysleli, byly člověkohodiny, které tyhle věci sežerou v konečné fázi příprav. Na front-loading zapomeňte. Salát by shnil, větve uschly, tetrapacky nejsou vypité. Do toho přijde déšť a větve se nedají sbírat, jelikož mokré by zkentusily. Týden před hrou tak byl… Hektický. Odnesla to hlavně šifra 7, která mohla být luštitelnější, kdyby do její výroby šlo o 50 % víc času (anebo taky ne – názory se různí).

Dramaturgie hry se s problémovými body snažila počítat. Šifry se různě přesouvaly. Sekvence 5–7–9 (obtížná–neznámá–mimo) se nakonec nasendvičovala s průchodnými 6 a 8. Snadné šifry 10 a 11 měly umožnit lepším týmům získat čas na luštění těžkých závěrečných 12 a 13.

A skoro to tak na hře i fungovalo. Okolo šifry 5 se sice hodně týmů dostalo do časového presu. Pak ale přišlo poznání, že letos se holt bude deadovat. Týmy opravily ambice a přizpůsobily časový rozpočet. Když jsem pozoroval příchody na 10, přišlo mi, že plán v zásadě funguje, první tým bude na 12 před sedmou ráno a šifry 12 a 13 splní roli konečného filtru/skillchecku pro šifrovací čelo.

Vidle do toho hodila šifra 11. Vašek rozepsání čísel slovy do políček a přečtění společného písmene nemyslel jako těžkou šifru. Na test ji dal nejdřív mně. Jelikož mi přišla snadná, vznikl narativ, že to je snadná šifra. Následné testy ho tak úplně nepotvrdily, ale jelikož jsme nerozuměli, v čem je problém, brali jsme je spíš jako anomálii a jen posilovali nápovědu. To bylo na jedné straně dobře, protože s nápovědou se dosáhlo vysoké průchodnosti. Jenže průchodnost bez nápovědy je jen o něco lepší než u „vyvražďovacích“ šifer. I týmy na čele tak na 11 ztratily příliš mnoho času a 12 a 13 už byly téměř universálně prodeadovány.

Ve chvíli, kdy už jsme si půl hodiny před koncem hry skoro zoufali, že letos nedojde vůbec nikdo, dokončily Fušenky (s 8 totálkami). A pak to šlo ráz na ráz. Během půlhodiny dokončilo regulérně hru 17 týmů a zhruba 30 dorazilo fyzicky do cíle.

Ideálně bychom asi chtěli, aby týmy přicházely do cíle o něco dřív. Ale určitě ne ve tři v noci jako minule. Udržet hru v parametrech „těžká, leč přístupná“ není legrace. Letošní obtížnost trochu přehnaně kompenzovala minulý ročník (tehdy autoři šifry zjednodušovali, když někomu přišly těžké – zatímco letos byli neústupní a nanejvýš ladili detaily). Optimální obtížnost iNuly je nicméně blíž tomu letošnímu než minulému.

A třeba za rok to vyjde akorát. A když ne, tak se snad aspoň zase sejdeme v cíli nad špekáčky a pivem.

Yeti

Diskuse

¯∖_(ツ)_/¯ (9. října 2021 v 19:54)

Souhlasím s hodnocením obtížnosti - váš záměr byl správný, kdyby větve byly "normálnější" a jedenáctka...nevím...lehčí, tak je ta hra vyladěná dokonale.

Óhm (8. října 2021 v 22:07)

Díky za vtipně pojaté ohlédnutí se za letošní iNulou.

My jsme si to hodně užili a děkujeme za organizaci :-)

Kuba