Chaos v Brně
Desátá iNula začala tím, že se organizátoři sešli na místě startu a Pavel vytáhl z auta krabice s materiály – v nichž chyběly instrukce pro startovní aktivitu. Tak jsme alespoň začali s registrací – a rozdali třetině týmů špatné startovní obálky. Takže pak už se to vlastně mohlo jenom zlepšovat. Ale vezměme to úplně od začátku…
Podobu hry do velké míry určil její dominantní prvek, fontána před Janáčkovým divadlem, jejíž využití se letos Lence podařilo s Magistrátem a Zelení vyjednat. Chtěl jsem zase jednou udělat městskou trasu po Brně, bude-li k tomu vhodná příležitost, když nyní na brněnských šifrovačkách hráči častěji překračují Bobravu než Svitavu… A stanoviště na Moravském náměstí zhruba ve třetině hry (pro zajištění tmy) byla příležitost ideální. K tomu se přidala další místa ve městě, kam se i rodilí Brňáci zřídka podívají, jako nádraží Brno–Černovice nebo kostel v Horních Heršpicích (nebo, přiznejme si, prakticky cokoli jiného v Horních Heršpicích). Když se podařilo zajistit cíl v CVČ Labyrint, a tak opět spojit konec jedné iNuly se startem jiné, a najít poblíž centra stanoviště, které jde zakódovat do bagety, byl trasa víceméně jasná.
Šifra na fontáně vyžadovala deset tisíc litrů vody, nevyžadovala ovšem půlroční vývoj technologie ani desítky člověkohodin ruční práce, takže ji šlo těžko brát jako klasickou iNulí technickou šifru. A i bageta byl spíš jen vtípek, který mi dlouho ležel v šuplíku a konečně se ho podařilo realizovat. Technická iNulí šifra by měla využívat fyzikální či chemický princip, který je tak ztřeštěný, že nikoho jiného nenapadl. Z loňských diskusí vskutku zbylo několik nápadů spíš z říše sci-fi. Ale u některých byla naděje, že by snad šly realizovat, když se jim dá další rok. Rozhodnutí vyrobit šifru založenou na pěnivosti padlo celkem brzy, rozhodně bez fungujícího prototypu. Byli jsme však přesvědčeni, že tři odlišitelné stupně pěnivosti dokážeme vyrobit, takže jsme definovali kódování, objednali tři tisíce eppendorfek a Johny s Lenkou začali shánět a testovat v různých koncentracích látky zvyšující pěnivost, látky snižující pěnivost, studovat stárnutí směsí, řešit zajištění eppendorfek proti otevření, …, a vymýšlet, jak té věci vyrobíme 60 kusů – až se podařilo všechno vychytat do podoby, kterou jste viděli na hře.
Další svéráznosti tohoto ročníku vznikly většinou jako okamžité nápady – při obhlídce stanoviště (lavičky), při čtení webu sifrovacky.cz (cílové heslo; v tomto směru startovní rady nekecaly) nebo při sledování hry Keep Talking and Nobody Explodes (startovní aktivita).
Jako obvykle se některé šifry ukázaly na hře problematičtější než při testech, především prefixové slovní druhy a osmisměrkové lavičky, trochu příliš náročná vyšla i startovní aktivita. A hráči samozřejmě otevřeli zkumavky a vypili jejich obsah, jakkoli jsme se je snažili proti tomu zajistit – zatímco v bagetě, která zjevně zkonzumovatelná byla, se jen tak ponimrali, protože už nebyla dost křupavá nebo co. Maskování šifry za jídlo vypadá na iNule zatím jako nejúspěšnější prostředek proti jejímu snědení – zjevná nechutnost ani obsah neznámých chemikálií nikdy nezafungovaly. O explicitních instrukcích, že se to nemá ochutnávat, ani nemluvě, ty týmy nejspíš ignorují natruc. Bereme si z toho ponaučení.
Yeti
Diskuse
- (3. října 2016 v 13:00)
Maskování šifry za jídlo je vysoce úspěšný prostředek proti jejímu snědení nejen na iNule. Ale stoprocentní úspěšnost to nemělo. My se před jídlem nezastavíme.