Šifra číslo 8, Červené vrchy

Šifra má dvě části, poměrně dlouhý text rozdělený na odstavce kladoucí svérázné otázky z nejrůznějších oborů – a obrázky, které pod sebou často mají slepou mapu nějakého území, byť ne vždy. Vypadá to jako pěkná týmová šifra. Pojmenujeme obrázky, poznáme hranice států, odpovíme s trochou gůglení na otázky, …

Když to začneme dělat, zjistíme, že nic z toho nejde. Obrázky sice vždycky nějak pojmenujeme, ale leda každý jinak, nemají žádný jednotící princip. Mapy nenajdeme vůbec, nejspíš jsou nesmyslné. Textová část jakbysmet. Pustíme-li se králičí norou vyhledávání odpovědí, můžeme si užít spoustu vesele neproduktivního gůglení, při kterém najdeme, že se fragmenty otázek sice mohou odkazovat na reálné věci, ale celkově jsou to bláboly a nedá se na ně odpovědět. Asi to bude celé fungovat nějak jinak.

Při čtení textové části si všimneme, že v každém odstavci je jedna mezislovní mezera dvakrát širší. A to dokonce vždy po devatenáctém slově. Jelikož jinak jsou odstavce různě dlouhé, má prvních devatenáct slov zřejmě zvláštní význam. Zatím to ovšem není jak použít. Čtení před či po mezeře mezitajenku nevydá a ničeho jiného v šifře devatenáct viditelně není. S mapami momentálně nedokážeme dělat vůbec nic užitečného. Tak že bychom se přece jen měli vrátit k obrázkům?

Vrátíme se k obrázkům a opustíme myšlenku pojmenovávání. Nejde totiž o to, co na nich je, ale jaký to má tvar. Na každém obrázku najdeme tvar jednoho velkého písmene. Dokonce jsou seřazena podle abecedy. Rozpoznáním písmen dostaneme sekvenci AACDEHIIJKLMNOPPRSTTVY. To jsou velice pěkná písmena a některá se opakují. Jak z nich něco přečíst?

Text nám nepomůže, ale obrázky mají u sebe mapy. A mapy mají jednu výraznou vlastnost: některé jsou mrňavé a některé obří. Každé území je vlastně jinak velké. Můžeme proto písmena seřadit podle velikosti území (písmena bez mapy nepoužíváme). Dostaneme mezitajenku POCAT PISM ADJEKTIV.

Konečně něco rozumného, co se dá dělat s textem. Vyznačíme si přídavná jména a z jejich počátečních písmen dostaneme postupně: PARIS, LUNA, TON, SMER, MOST, ISLAM, KOTE, HAD, GERALT, ČAS, PUK, PRŠI, MNAM, ROCK. Ta můžeme přiřadit obrázkům Eiffelovy věže (A), srpku měsíce (C), harfy (D), rozcestníku (E), Tower Bridge (H), minaretu (I), koťátka (J), hada (L), Geralta z Rivie (N), náramkových hodinek (O), hokejisty (R), holčičky s deštníkem (T), pizzy (V) a koncertu (Y). Přiřazená písmena jsou opět zatvrzele podle abecedy, tudíž to pořád ještě není tajenka.

Že by konečně nastal čas na devatenáctku? Uvědomíme si, že jsme vlastně přiřadili písmena odstavcům. Všimneme si, že v prvních devatenácti slovech všech odstavců je celkem devatenáct adjektiv – a každé na jiné posici. Přehledně zapsáno:

A: __________________P | ARIS
C: __L___U____________ | NA
D: ________________T__ | ON
E: _______________S___ | MER
H: ___M_______________ | OST
I: __________I__S_____ | LAM
J: ______________K____ | OTE
L: _____H_____________ | AD
N: _________________G_ | ERALT
O: ____Č______________ | AS
R: _P_______U__K______ |
T: _______P___R_______ | ŠI
V: M__________________ | NAM
Y: ________R__________ | OCK

To se nabízí k ‚sesypání‘ písmen dolů. Nikoli ovšem počátečních písmen adjektiv. To bychom přece přiřazovali písmena odstavcům úplně zbytečně. Na místa adjektiv proto napíšeme písmena odstavců (ACDEHIJLNORTVY) a sesypeme dolů ta. Tím už dostáváme konečnou tajenku VRCHOL CTYRI TRI JEDNA.