Šifra číslo 9, kóta 431

Šifra je brambora (přibližná kružnice) tvořená velkými písmeny, geometrickými tvary a patrně fragmenty jednoduchých kreseb. Po chvíli přijdeme na to, že ke spoustě by se dala dokreslit kružnice a dostali bychom něco rozpoznatelného. Ne všude je jasné, kam kružnici dokreslit nebo co vznikne, ale zkusíme je nejdřív dokreslit, kde to jasné je. Tím jednak zjistíme, že všechny kružnice jsou stejně velké. A jednak že tvoří protínající se dvojice, rozmístěné zhruba pravidelně po velké kružnici. Můžeme tedy třeba odvodit, že k hornímu + potřebujeme kružnici dokreslit dolů a dostat symbol kostela, kdežto k dolnímu + nahoru a dostat samičí symbol.

Máme tak po směru hodinových ručiček následující dvojice (pojmenované případně i trochu jinak):

• Pepsi & kompas
• kostel & Japonsko
• benzen & kruhový objezd
• knoflík & kanál
• ying-yang & pizza
• relikvie smrti & Mercedes
• samice & plechovka
• hodiny & anarchie
• Volkswagen & muzeum
• copyright & samec
• tranzistor & rozsviť světla

Nyní si všimneme několika věcí. Předně se dvojice kružnic protínají různě. Z určitého důvodu se tedy nemají jen protnout, ale protínají se konkrétním způsobem/v konkrétním místě. Každá dvojice má dva průsečíky, ze kterých můžeme vždy vybrat jeden tak, že pak ty vybrané leží na velké kružnici, dokonce pravidelně. Ke kreslení velké kružnice vede i to, že kreslení malých kružnic byl první krok (a celkový tvar šifry je s tím kompatibilní). To nám říká, že jeden z průsečíků bude významnější. Konečně si můžeme všimnout, že dvojice slov mají vždy alespoň jedno společné písmeno – i když tato vlastnost není tak nepravděpodobná, aby to bylo muselo být záměrné.

Dokážeme-li na vybrané průsečíky dostat písmena, mohli bychom tam číst tajenku. Písmena na kružnice dostaneme prostě tak, že na ně názvy dokola napíšeme. Možností je více, ale funguje ta elementární: shora, po směru hodinových ručiček. Když to zkusíme, zjistíme, že v místě průsečíku mají názvy společné písmeno. Například Pepsi a kompas se protínají ve společném S.

To jednak pomáhá opravit pojmenování. Předně názvy musejí mít určité počty písmen, aby se vůbec písmeno strefilo do průsečíku. A samozřejmě musí být stejné v obou názvech. Ještě lepší je, že když jsme si jedním názvem jisti, druhý ani nepotřebujeme, protože víme přesně, které písmeno leží v tom správném průsečíku.

Přečtením písmen průsečíků dostáváme shora po směru hodinových ručiček tajenku SOB KIRCHEC Z.