Start, U Kotelny

Ionty vypadají na první pohled chemicky, ale některé ionty jsou divné. Navíc jsou v dolních indexech jedničky, které se tam normálně nepíší. Číslo tedy bude nutné. Všechno jsou oxidy, tedy tvaru něco/O/číslo/±. Když to řekneme nahlas, tedy např. ‚P O dva plus‘, víme, co máme s šifrou dělat. Posuneme P o dva dál v abecedě a dostaneme R. Stejně posuneme vše a čteme tajenku: REKNI ORGUM SLOVO NA PET.

Technická šifra se skládá ze skupin 1–3× zopakovaných čtverců s jakýmsi tvarem. Vypadá to jako polský kříž nakreslený na něco, co máme poznat. V principu lze použít i hrubou sílu, zejména když už máme představu, že tajenky začínají běžným úvodním slovem, která instrukce k aktivitě nápomocně vyjmenovávají. Nicméně šifra se jmenuje technická a instrukce upozorňují na technické muzeum – u něhož jsme vystupovali cestou na start. Podíváme se na logo muzea a zjistíme, že polský kříž je nakreslen na něj. Pak už snadno čteme ZADEJ VYBRANOU TAJENKU.

Nápověda je na první pohled nějaká hovadina. Především ve větách vždy něco chybí. Do každé můžeme celkem jasně doplnit jedno slovo: K, OD, JE, JE, N, JE, DEN. Čteme proto KOD JE JEN JEDEN. (První věta je také drobný hint na to, že by se dalo něco číst nahlas, což je princip první šifřičky.)

Italské větve jsou tří tvarů: rovná, dole rozvětvená a rozvětvená do čtyř stonků. Větve jsou nakreslené dost odflákle a nejde na nich studovat a počítat detaily. Šipky, které na ně ukazují, jsou očíslované a zřejmě udávají pořadí čtení. Jelikož na hodně větví nic neukazuje a šipky jsou vždy jasně v osmi základních směrech, chceme číst celé řady větví, ne jen jednotlivé kusy (tak se využije vše). Zbývá zjistit, jak větve interpretovat a proč jsou italské. Větve jsou italské, protože je bereme jako římská čísla I, V a X. Ta převedeme na písmena a čteme NAPIS SI TO HEZKY.

Obdélníky jsou prostě text, kde jsou písmena nahrazena jejich bounding boxy. Když se na ně podíváme zhruba ze 4–5 metrů (vhodná vzdálenost závisí na zraku), úplně to jako text vypadá, jen jsou písmena ‚rozmazaná‘. Zajímavý jev je, že jakmile nějaké slovo známe, tak ho tam jasně vidíme a nejde ho odvidět. Vzhledem k formě ostatních tajenek můžeme tipnout, že i tato začíná nějakým standardním způsobem – ‚Heslo‘ tam pěkně sedí. I další slova se dají natipovat: HESLO MOHOU UKRÝVAT I TRADIČNÍ PREFIXY (to poslední je těžké). Jak se ukáže, tajenku naštěstí nepotřebujeme celou.

Když máme už něco vyřešeno, vidíme, že jednotlivé tajenky jsou spíš kecy, byť napovídají na formu hesla a na to, jak ho získat. Máme-li tajenky všechny, víme toho hodně: heslo je jedno, na pět, máme ho vybrat z něčeho přehledně zapsaného a mohou ho ukrývat i tradiční prefixy. Spolu s očíslováním šifřiček je přirozené vybrat první písmeno z první tajenky, druhé z druhé, etc., protože začátky tajenek jsou ty tradiční REKNI, ZADEJ, KOD JE, NAPIS a HESLO. Tím dostaneme konečné heslo RADIO. S informací, že heslo by šlo nejspíš najít v technickém muzeu, se ovšem dá tipovat i jen z pár písmen, máme-li správný nápad.

Na každou šifřičku si na startu někdo přišel vybrat řešení, ale rozdělení bylo velmi nerovnoměrné: 11× Ionty, 8× Technická šifra, 1× Nápověda, 3× Italské větve a 2× Obdélníky.