Šifra číslo 12, pod napětím

Postup: Velké tvary ze čtyř úseček v osmi základních směrech tvoří písmena semaforové abecedy, každé jiné (BDFHIJLMNOQRSUVWX). Dvojice písmen na úsečkách kolem sebe mají osmiúhelníky. Usoudíme, že v šifře se zřejmě bude pracovat se semaforovou abecedou. Shluky písmen dole vypadají jako tajenka, proto je odložíme na později.

Osmiúhelníky vybízejí k rozkreslení písmen do semaforu, obzvlášť když poměrně často vidíme geometricky zajímavá písmena jako D a R. Rozkreslení nedá na první pohled nic použitelného. Vzniklé dvojice tvarů jsou nicméně často pěkné, tedy symetrické, paralelní apod. Nyní si je třeba všimnout jedné věci. Když jsou velká semaforová písmena za sebou v abecedě, obsahují vždy dvojice rozkreslených písmen, které jde navázat, tedy při správné orientaci přiložit na sebe. Když si současně uvědomíme, že malá písmena jsou vždy napsána ‚zevnitř‘ velkého útvaru (pokud to není jen čára, kde jsou prostě z jedné strany), tak vidíme, že velké tvary navazují proti sobě.

Když ale začneme navazovat jen tak halabala, jen si rychle vyrobíme nepřehlednou změť. Zaznamenáme-li si navazování jen topologicky jako graf, tak ho možná rovnou poznáme, možná ne. Když ne, položíme si otázku, proč je každý tvar ze čtyř úseček. Nešlo by ho upravit na něco, co se navazuje snáz? Také si všechno spočítáme. Máme 12 velkých tvarů, které mají dvě popsané úsečky, a 6 tvarů, které mají popsané všechny čtyři. Osm písmen abecedy pak mezi velkými tvary chybí. Rozdělení abecedy na 12+8+6 je tradiční při popsání krychle.

Numerologie, graf, čtveřice úseček a geometrická nutnost všechny vedou k tomu, že máme vyrobit čtverce. Šest z nich budou stěny krychle (ty čtyřčetné) a dvanáct hrany (ty dvojčetné). Vrcholy krychle jsme nedostali, ale třeba to nevadí. Upravíme tedy tvary, abychom dostali čtverce. Konvexní tvary necháme jako konvexní, jen zabalíme do čtverce. Z rovných písmen (D a L) vytvoříme čtverce podle pravidla, že písmena koukají zevnitř ven, které platí všude jinde.

Ze čtverců lze pak pěkně složit rombickou krychli, resp. její čtvercové stěny, protože trojúhelníkové nemáme. Nyní už je poměrně jasné, jak chcem číst tajenku: samozřejmě jako semafor. První písmeno je stěna, na kterou se díváme. Stěnu orientujeme tak, že malé písmeno nahoře je nahoře. Písmena za dvojtečkou pak dávají směry praporků. Trochu se to zdá kazit, že tajenka pracuje i s písmeny, která jsme nedostali. To je ovšem snadno opravitelný problém, když si všimneme, že abeceda je po stěnách zapsána souvisle (kromě přerušení mezi M a N, které vynucuje parita). Každé chybějící písmeno má proto jednoznačně určenu jednu z chybějíích trojúhelníkových stěn. S tím už snadno přečteme JV ROH LACHEMY.