Cílové heslo

Obrázky, fráze a vzorce jsou v pravidelné mřížce, která je trochu záhadně částečně zarámovaná. Vzorci se snadno začít nedá a jsou číslované 1–18. Proto čekáme, že z nich vypočítáme tajenku, až budeme vědět, co máme dosadit za otazníky. Začneme tedy s obrázky a frázemi.

Obrázky celkem snadno pojmenujeme a zjistíme, že názvy začínají pouze na písmena A-H. Totéž platí pro fráze, které můžeme vždy nahradit jedním slověm. U těch si navíc všimneme častých podezřele podobných začátků: ges, fis, as, es. Ostatně i některé obrázky začínají podobně: cis, dis nebo des. Navíc obrázky a fráze mají zjevně pořadí, které je cyklicky A, B, H, C, D, E, F, G.

To může znamenat jedinou věc: je to pojmenování not (B = H♭). Když si je do schématu zapíšeme, vidíme, že v levem sloupci, kde jsou jen obrázky je standardní ladění kytary. Ostatně celá šifra připomíná hmatník kytary i vzhledem. Na úvahu, že cílové heslo je hudební nástroj, nás může popostrčit i to, že všechny běžné šifry jsou hudební nástroje (kódem). A všechny noty jsou tam, kde by měly podle standardního ladění být. Otazníky jsou zřejmě také definované tóny odpovídajícími standardnímu ladění kytary.

Co přesně za otazníky doplnit? Podle vzorců čekám jednak celkem velká čísla, protože se pořád dělí, odmocňují, dokonce logaritmují. Hodnoty řádu stovek by mohly dávat po dosazení písmena. Druhak čekáme nepříliš hezká čísla. Kdyby se dostazovala celá čísla, nedávalo by smysl odečítat 5,55 nebo 25,16. Taková čísla jsou víceméně jen jedna: frekvence tónů v Hz.

Dosadíme za otazníky odpovídající frekvence v Hz, spočítáme výsledky a vidíme, že vždy vyjde přesně nebo téměř přesně celé číslo. Ta tedy zaokrouhlíme na přesně celá čísla, převedeme na písmena abecedy a čteme cílové heslo CODA A POTE UZ JEN KOMA.