Šifra číslo 5, Ptačí svatyně

Ptáci vždy dohromady zpívají název prostředí, kde žijí, každý jedno písmeno. Soustice, lumpil, tundák, jirtoul, pěnulka a vartu nemají obrázky.

Máme naučnou ceduli s obrázky, popisy a na louce tři místa, kde se ozývají zvuky ptáků. Rozebereme si základní prvky:

• Každý pták se nějak jmenuje, někde žije (jedno či více prostředí), nějak zpívá, nějak vypadá a něčím se živí. Plus jsou občas někde dodatečné kecy. Zpěv vypadá reálný, ostatní jako výmysl.
• Obrázků ptáků je 14 a jsou unikátně očíslované 1–14. Popisů ptáků je ovšem 18 a nejsou prostorově přiřaditelné k obrázkům. Dává proto smysl, že bychom podle obrázků četli tajenku a že některé popisy se do tajenky nepoužijí.
• Prostředí jsou tři (tichý park, smíšený les a původní močál), stejně jako místa na louce. Mohla by si tedy odpovídat. Navíc jsou prostředí v popisech vždy v jednotném čísle, i když to není vždy ve větě úplně přirozené.

Zkusíme něco poznat a přiřadit. Nejsnáz jdou asi obrázky, kde zjistíme, že soustice, lumpil, tundák, jirtoul, pěnulka a vartu mají popisy neodpovídající žádnému obrázku. U halíka víme pouze to, že jeho vzhled je proměnlivý a nevypadá jako ostatní ptáci. Kromě toho text napovídá, že bychom ho mohli vidět vícekrát. Tři obrázky – 4, 7 a 11 – vypadají jako týž pták nakreslený dost různě, tudíž by to mohl být halík.

V názvech ptáků přečteme mezitajenku (nejdřív rodová, pak druhová): KDE SLYŠITE JEHO ZPEV TAM SE PTAK VYSKYTUJE. To potvrzuje, že tři místa představují prostředí jmenovaná v šifře. Z nějakého důvodu mezitajenka upozorňuje, že v nich pták vystkytuje. Což v bezprostřední interpretaci platí automaticky, proto to máme asi interpretovat i nějak chytřeji.

V prostředích hrají krátké smyčky zvuků ptáků o délkách 9, 10 a 12 zpěvů. Nyní můžeme postupovat různě. Když identifikujeme ptáky podle zpěvu, dostaneme sekvence

• Ylounek, soustice, vartu, emánek, pěnulka, (mírná pauza) orounek, endilka, iršek, elíček.
• Štítal, zubán, soustice, štítal, koumavka, lumpil, pěnulka, (mírná pauza) jirtoul, koumavka, štítal.
• Orounek, estinka, tundák, daštice, halík, lumpil, soustice, (mírná pauza) zubán, daštice, vartu, endilka, jirtoul.

Ty délkou a strukturou odpovídají názvům prostředí TICHY PARK, SMISENY LES a PUVODNI MOCAL. Snadno ověříme, že i písmena unikátně odpovídají ptákům a platí i relace v textu, jako že emánek a vartu se vyskytují vedle sebe v tichém parku. Máme-li už i přiřazené obrázky, můžeme obrázkům přiřadit písmena a číst tajenku.

Ve chvíli, kdu nám dojde, že každý pták je písmeno, které se vyskytuje ve svých prostředích, můžeme k přiřazení přistupovat i jako k logické úloze. Čistě výskyty písmen v prostředích bez přiřazení zpěvů dávají možnosti

EHDDADDHHADHEL
SKOOCOOKKCOKSM
RUUPUURRPUR N
TVV VVTT VT

Není úplně nemožné tajenku vykoukat i z toho, ale hodí se poznat aspoň ty nevýraznější zpěvy a logickou úvahou eliminovat možnosti. Snadno lze poznat zpěvy, které připomínají něco mechanického (zvuk lodního motoru, ladění rádia, budík s přidušeným kladívkem nebo bzučák) nebo mají jiný jasný atribut (extrémně vysoký, nezvučné hump, chrochtání). Jiné možná nejsou jasné na první poslech, ale jakmile uslyšíme kvičení prasete, štěkání malého psíka nebo klesavé hvizdy, už je nedokážeme odslyšet a přiřazením si můžeme být jisti. Tajenka se pak už se pěkně vyloupne víceméně jen z vylučovací úvahy. Možná se nám podaří použít i další systematické vlastnosti, kterých je tam hodně (a není nutné je pro vyluštění interpretovat):

• Ptáci vypadají seřazeni podle toho, jak často se vyskytují, protože začínají velmi běžnými a končí vzácnými. Pořadí skutečně odpovídá frekvenci jejich písmen v češtině.
• Jen několik jmen ptáků jsou feminina – a ta jsou skoro všechna na začátku. Zbytek jsou maskulina. Feminina jsou samohlásky a maskulina souhlásky.
• Potrava evokuje tvar písmene. Housenky a hadi znamenají jednočárová písmena typu I, J nebo N. Uzavřená bříška jsou zralé plody (nebo tělíčka jiných ptáků, podle tvaru písmene). Písmena, z nichž trčí spousty nožek, jako E, K nebo H, jsou pavouci, mravenci a podobná havět.
• Občasné poznámky o vztazích mezi ptáky bývají též vztahy mezi písmeny: C a H se považují za jedno písmeno CH (ale iNula to nedělá), M a N může být problém odlišit při nedbalé výslovnosti, podobně jako L a V (tvarem).

Ať už se k přiřazení (odkaz na hlas v závorce)

• A = endilka (Locustella fluviatilis)
• C = vartu (Calonectris borealis)
• D = halík (Serinus serinus)
• E = koumavka (Jynx-torquilla)
• H = emánek (Accipiter brevipes)
• I = soustice (Rallus aquaticus)
• K = elíček (Streptopelia decaocto)
• L = jirtoul (Locustella naevia)
• M = zubán (Ciconia nigra)
• N = lumpil (Botaurus stellaris)
• O = daštice (Caprimulgus aegyptius)
• P = orounek (Regulus regulus)
• R = iršek (Remiz pendulinus)
• S = štítal (Clanga pomarina)
• T = ylounek (Onychognathus tristramii)
• U = estinka (Porphyrio porphyrio)
• V = tundák (Crex crex)
• Y = pěnulka (Otis-tarda tarda)

dopracujeme libovolnou kombinací úvah a postupů, z očíslovaných obrázků přečteme STUD POD HRADKEM.